KOSMOS - NEWS č.
60
PROSINEC 2004 / DECEMBER 2004
BYLA TO SÁZKA …
“Whoopee! Možná, že pro Neila to byl malý krůček, ale pro mne byl pěkně dlouhý.”
Obdobně jako Neil Armstrong pronesl při vstupu na povrch Měsíci svoji slavnou historickou větu, tak i třetí muž na Měsíci Pete Conrad po přistání lunárního modulu Apolla 12 měl připravený svůj ”historický” výrok. Nebyla to však věta vhodná pro historické citace - Pete při vstupu na Měsíc jen vhodně parafrázoval Neilova slova.
Pete Conrad byl se svými l66 cm nejmenší z tehdejšího týmu astronautů. A výše uvedená věta zazněla z jeho úst, když seskočil z poslední příčky žebříku modulu na jeho přistávací patku. Teprve pak – obdobně jako i Armstrong - přidržuje se pravou rukou žebříku přistávací nohy - vkročil svoji levou nohou na měsíční povrch. Při tomto kroku už nic světoborného nepronesl.
Po mnoha letech Conrad prozradil, že v případě jeho první věty pronesené na Měsíci se jednalo o sázku ! Výše sázky byla 500 dolarů - o co, že se nic takového neodváží říci.
Pete sice sázku vyhrál, ale až do své smrti si prý zmíněno částku u dotyčné osoby neodvážil vyinkasovat. Zřejmě, aby nemohl být obviněn, že si něčím přilepšil ke svým služebním dietám za vesmírnou cestu. NASA byla - či lépe řečeno musela být - v takových případech nekompromisní. Připomeňme si jen aféru s poštovními obálkami po letu Apolla 15 a následující její dopad na další setrvání členů této posádky v týmu astronautů.
Tak mne napadá - kdyby se nepodařilo dotáhnout Apollo 11 až do úspěšného přistání na Měsíci a kdyby to byla mise Apolla 12, která by pak tenkrát před 35 lety přistála jako první, a Pete Conrad by byl oním prvním slavným pozemšťanem - co by asi tak pronesl. Domnívám se , že by tom případě zřejmě žádnou sázku neuzavíral. Ale kdoví…
Ivo HUDEC
AKTUALITY ZE SVĚTA
KOSMONAUTIKY
Americká kosmická legenda John W. YOUNG odchází do důchodu. Po šesti startech do vesmíru, po více než 40 letech aktivní práce v NASA odchází koncem roku 2004 nejstarší aktivní americký astronaut do penze. Je mu 74 roků …
Ve věku 64 roků podlehl v sobotu 25.prosince 2004 rakovině Gennadij
Michajlovič STREKALOV,
pětinásobný sovětský kosmonaut.
Za téměř 15 roků své aktivní kariéry strávil ve vesmíru bez necelých dvou hodin
celkem 269 dní.
Fotografie ze setkání s Gennadijem Strekalovem loni ve Wroclavi již zůstane navždy bez jeho autogramu …
DNY SVÁTEČNÍ …
už máme za sebou, věřím, že se už všichni těšíte co nám
nového a zajímavého přinese rok 2005.
Měl by to být, a určitě všichni věříme že bude, především rok obnovení
startů amerických raketoplánů.
Tak se těšme …
Přeji Vám všem mnoho zdraví, štěstí, úspěchů a pohody v osobním, pracovním i sběratelském životě. Děkuji za zaslaná vánoční a novoroční přání (bylo jich mnoho a velmi mě potěšila) a přijměte na oplátku malou pozornost ode mne, která je přiložena k tomuto vydání KOSMOS-NEWS.
Se srdečným pozdravem
Váš
Milan HALOUSEK
AKTUALITY
17.11.2004 - Americká agentura pro výzkum vesmíru NASA slaví další úspěch. Její bezpilotní letoun X-43A desetkrát překročil rychlost zvuku. Poté, co dosáhl rychlosti 12 tisíc kilometrů v hodině, skončil ve vodách Tichého oceánu.
Rusko představilo model stroje KLIPER. Jeho hlavním úkolem bude obsluha pilotovaných komplexů na oběžné dráze kolem Země. Počítá se s ním rovněž v roli "záchranného člunu" pro případ nutné evakuace dlouhodobých posádek kosmických stanic.
Mise automatických mobilních robotů Spirit a Opportunity se zapsala – a stále ještě zapisuje – zlatým písmem do kroniky kosmonautiky. Jejich SPANILÁ JÍZDA PO MARSU se stala nosným tématem nejnovější knihy Tomáše Přibyla (mj. autor publikací “Smrt měla jméno Challenger”, “Rudé hvězdy ve vesmíru”, “Příběh stanice Mir” či “Den, kdy se nevrátila Columbia”).
Kniha “Spanilá jízda po Marsu” se věnuje nejen unikátnímu dobrodružství obou robotů na rudé planetě, ale i minulosti, současnosti a budoucnosti jejího průzkumu. Seznamuje čtenáře s úspěchy i nezdary při odkrývání tajemství Marsu, s oživením zájmu v devadesátých letech, s nerealizovanými sondami či s možnými scénáři pilotované výpravy.
Kniha o rozsahu 140 stran má formát A5 a obsahuje téměř sto černobílých kreseb a fotografií (mnohé z nich u nás publikované poprvé). Běžná maloobchodní cena je 99 Kč.
Knihu “Spanilá jízda po Marsu” lze koupit uhrazením částky 120 Kč (běžná
maloobchodní cena plus podíl na balném a doporučeném poštovném) poštovní
složenkou na adresu Tomáš Přibyl, Teyschlova 23, Brno 63500. Při odběru dvou knih je
cena 200 Kč (včetně poštovného a balného), za každou další pak připočtěte 99
Kč. Pokud máte zájem o podpis autora nebo věnování, stačí toto uvést do
“Zprávy pro příjemce/adresáta” a napsat požadované věnování. Nabídka platí
pouze při zasílání v rámci České republiky.
Pokud máte zájem uhradit knihu bezhotovostně převodem z účtu, pošlete zprávu na
adresu
tp.pribyl@seznam.cz (předmět MARS) -
obdržíte další instrukce. Na stejném e-mailu pak zodpovíme jakékoliv dotazy
ohledně knihy – event. můžete navštívit její www stránku www.sweb.cz/tomas.pribyl/mars.htm
V archivech konstrukčních kancelářích jsou dodnes ukryty nejrůznější projekty, které měly být navždy utajeny. Důvodem bylo, že se je nepodařilo z různých důvodů uskutečnit a zejména v bývalém SSSR bylo jejich zveřejnění zcela nežádoucí. Šlo především o projekty na vojenské ovládnutí vesmíru , z nichž mnohé vyšly najevo až v poslední době. Až dnes se může otevřeně mluvit o špionáži prováděné z oběžné dráhy, o útočných kosmických stíhačkách a o kosmických bombardérech. Teprve nyní lze otevřít archivy a seznámit se s projekty velkých raket, různých vojenských orbitálních stanic, utajovaných návrhů kosmických lodí. Utajeny měly v bývalém SSSR navždy zůstat ovšem i velkorysé projekty meziplanetárních letů, které v podstatě předběhly dobu. Kniha odhaluje závoj nad ještě nedávno přísně střeženým tajemstvím kosmického programu a mnohé z informací i příběhů ze zákulisí jsou u nás publikovány poprvé.
Počet stran: 256, Formát: 115 x 185, Běžná cena v obchodech: 235 Kč
POVÝŠENÍ RUSKÝCH
KOSMONAUTŮ
V prosinci 2004 byli povýšeni tři ruští vojenští kosmonauti. Náčelník střediska pro výcvik kosmonautů RGNII CPKG ve Hvězdném Městečku Vasilij Vasiljevič Ciblijev ( na obrázku) byl povýšen do hodnosti generálporučíka, jeho první náměstek Valerij Grigorjevič Korzun do hodnosti generálmajora a člen týmu ruských kosmonautů kosmonaut-výzkumník Sergej Alexandrovič Volkov získal hodnost podplukovníka.
CO OD ÚNORA PODRAŽÍ?
Zdražení se nedotkne všech služeb České pošty, ale jen některých. O jednu korunu podraží například posílání pohlednic a nejlehčích dopisů (na 7,50 Kč) a dopisů do 20 g (na 9 Kč). O dvě koruny zdraží dopisy do 50 g (na 12 Kč) a doporučené dopisy (na 19 Kč do 20 g a 22 Kč do 50 g). Balík, vážící méně než dva kilogramy, pošlete v únoru o čtyři koruny dráž (za 30 Kč). Cena složenky typu A do 200 Kč se zvýší o šest Kč (na 20 Kč). Zdraží i složenky typu C o 14 Kč (na 30 Kč) v případě, že se jedná o částku nižší než 200 Kč, a pokud se jedná o částku do 1000 Kč, stoupne cena o 6 Kč (na 30 Kč).
NEFUNKČNÍ ADRESY
Vážený kolego,
opět jsem prověřil další dvě adresy na francouzské kosmonauty, respektive
kandidáty, které byly zveřejněny v Kosmos-News.
Bohužel i adresa na Gaspariniho a Silve Benoita jsou nefunkční.
Obě zásilky francouzská pošta vrátila s poznámkou "Neplatná adresa".
Zdraví Cacka
RUSKO CHYSTÁ 500 DENNÍ
SIMULACI MISE NA MARS
13.10.2004
Ruští vesmírní experti se rozhodli uskutečnit v roce 2006 simulaci mise na Mars.
Šestice dobrovolníků při ní zůstane po dobu 500 dní uzavřena v kovovém válci,
aby otestovala psychické i fyzické výzvy, jimž bude lidská posádka směřující k
Marsu čelit. Informovala o tom na svých internetových stránkách CNN.
V průběhu experimentu budou mít dobrovolníci k dispozici omezené zásoby - pět tun
jídla a kyslíku a tři tuny vody. V improvizovaném modulu bude přítomen i lékař.
Ukončit pokus budou dotyční smět pouze v případě vážného onemocnění či
kritických psychických obtíží.
Podmínkou účasti není ruská státní příslušnost, nicméně s ženami se pro
experiment nepočítá.
Ruská strana již vyzvala také americký Národní úřad pro letectví a vesmír
(NASA), aby se na testu podílel.
O svém případném zapojení NASA rozhodne v průběhu několika následujících
měsíců.
Rekord v pobytu ve vesmíru zatím drží ruský kosmonaut Valerij Poljakov, který na
ruské stanici Mir strávil v letech 1994 až 1995 nepřetržitě 438 dní.
SOJCHI NOGUCHI (Japonsko)
STS-114 - osobní emblém
SOVĚTŠTÍ
VOJÁCI A VELITELSKÉ STANOVIŠTĚ NA MĚSÍCI
(Zdroj: www.spacenews.ru , převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí)
V dobách studené války sovětské vedení vážně zvažovalo možnost vybudování stálé základny na Měsíci, která by měla strategický význam, a možná by i zajistila Sovětskému svazu převahu nad zaoceánským protivníkem. Sovětští velitelé byli přesvědčeni, že Měsíc je ideálním velitelským stanovištěm, které nemůže být vystaveno jadernému útoku, píše "Novaja gazeta" o rozpracovávaném málo známém vojenském projektu v bývalém Sovětském svazu, na kterém vědci pracovali před více než 30 roky.
Jak informoval zástupce hlavního konstruktéra Konstrukční kanceláře všeobecného strojírenství Alexandr Jegorov, on osobně rozpracovával návrhy prvních obydlených základen na Měsíci, které, jak se tehdy zdálo, měly velký strategický význam pro tehdejší vojenské velení.
Alexandr Jegorov vysvětlil, že v případě nepřítomnosti atmosféry na Měsíci výbuch atomové bomby nebude příliš efektivní. Výbuch - to je tlaková vlna, která působí na vzduch či jiné prostředí; to znamená, že atomový výbuch na Měsíci se omezí pouze na jasný záblesk a případné nebezpečné záření. Pro sovětské vojáky tento fakt znamenal především to, že Měsíc je ideálním velitelským stanovištěm, nedosažitelným ze Země. Je zajímavé, že později se v SSSR dozvěděli, že podobné plány vypracovávali také Američané. Tuto činnost však obě strany držely v mimořádné tajnosti.
Podle Jegorova byl úkol následující: postupně, za využití kosmického dopravního systému na bázi Koroljovovy rakety, vynést na oběžnou dráhu kolem Země dva kosmické objekty, spojit je v jeden celek, který se vydá na cestu k Měsíci. Zde pak měla být zahájena výstavba obydlené vojenské základny.
Výstavba stálé obydlené základny měla začít z několika ze Země dopravených lunochodů, sloužících jako úkryt pro posádku. V nich měli první "osadníci" žít během prvních 30 dnů. Na vybraném místě měli tito kosmonauti-stavitelé vybudovat z bloků, postupně dopravovaných ze Země, obytné zařízení, ve kterém měly být pro obyvatele Měsíce zabezpečeny maximálně komfortní podmínky, srovnatelné s životem na Zemi.
První posádka měla být čtyřčlenná, postupně měly následovat další dvě posádky o stejném počtu členů. To znamená, že na Měsíci měla pobývat stálá dvanáctičlenná skupina sovětských vojáků. Každá čtveřice zde měla strávit jeden rok. Některé části systému zajištění životních podmínek pro posádku měly pracovat na bázi uzavřeného koloběhu látek (tzv. bezodpadové hospodářství): regenerace vody, regenerace ovzduší, pěstování plodin k doplnění jídelníčku kosmonautů. Pro tyto účely se vyvíjel speciální kosmický skleník.
Finanční náklady na vybudování měsíční základny se odhadovaly na několik stovek miliard dolarů (minimálně 10krát více, než stál americký program Apollo). Další náklady by si vyžádal provoz základny.
Vzhledem k těmto kolosálním nákladům na vybudování vojenského velitelství na povrchu Měsíce tehdejší vedoucí tajemník UV KSSS Dmitrij Fjodorovič Ustinov, odpovídající za obranu Sovětského svazu, rozhodl o postupném omezování grandiózního projektu. Obával se totiž, že by se o projektu mohli dozvědět Američané. A protože USA byly nepochybně mnohem bohatší, bylo zřejmé, že případný "závod" o vybudování vojenského velitelského stanoviště na povrchu Měsíce by s největší pravděpodobností bývalý SSSR finančně neutáhl.
V omezeném rozsahu však práce pokračovaly i nadále. Poblíž Taškentu bylo vybráno místo, jehož terén se velice podobal měsíčnímu povrchu. Právě tam byla vybudována pobočka Konstrukční kanceláře, která zde měla připravit polygon pro zkoušky připravovaných modulů stálé měsíční základny.
Skupina studentů architektury zde také obhajovala diplomové práce na téma architektura měsíčních staveb. Sovětští konstruktéři například navrhovali, aby každý kosmonaut měl k dispozici vlastní kajutu nejen na povrchu Měsíce, ale i během dlouhodobého pobytu na orbitální stanici. Každá místnost na povrchu Měsíce měla být variabilní a sloužit k různým účelům. Každý modul měl být vybaven vnější ochrannou vrstvou. Vnitřní část modulu se mohla otáčet. Kosmonauti například mohli povečeřet ve společné jídelně, po pootočení vnitřní části modulu by se ocitli v učebně.
Avšak velmi brzy byl projekt měsíční základny definitivně zakonzervován. Náklady na její vybudování byly neúnosné pro tehdejší sovětskou ekonomiku, prohlásil Alexandr Jegorov.
Zdroj: spacenews.ru , převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí, František
Martinek
Doprovodné ilustrační foto: Takhle si základnu na Měsíci (civilní) představuje
SPACE.COM
POPRVÉ
(A ZŘEJMĚ NAPOSLED) NA BAJKONURU
ČÁST 2.
pokračování z minulého čísla KOSMOS-NEWS
Poletí v r. 1991
Redaktorka TV Bajkonur upozornila, že existuje obrovský rozdíl mezi vyspělou kosmickou
technikou a úrovní života ve městě Leninsk.
Kurinin: Ano, to existuje. Před jeden a půl rokem bylo přijato vládní usnesení o zlepšení zdejších podmínek. V poslední době bylo postaveno 11 činžáků, mateřská škola, nemocnice, staví se porodnice. Má být kulturní centrum, rekreační středisko včetně koupaliště. Bohužel, nestaví se to tak rychle, jak by to mělo být.
Semjonov: Ekologický modul pro Mir bude hotov asi za rok. Ale některé aparatury pro ekologická sledování budou i na modulu dovybavovacím, který půjde nahoru letos. Důležitá bude řízená plošina osazená přístroji rovněž pro geologický a ekologický průzkum. Plošina bude řízena buď kosmonauty anebo z CUPu (Středisko pro řízení letu) v Kaliningradě u Moskvy. Uvažuje se o vypuštění velké spojové družice na geostacionární dráhu, což by přišlo na dvě miliardy rublů – ale za dva roky by se tyhle náklad zaplatily.
Nijak povznášející pohled
Po obědě jsme podle programu měli volno na práci. Šel jsem se projít městem,
kterým jsme vždycky na náměstí přijížděli – většina ulic v okolí náměstí
je jednosměrných. Budova štábu, kterou jsem měl po pravé straně, se táhla hluboko
dál. Mimochodem tato ulice se jmenuje Kosmonautů, stejně jako její prodloužení,
jímž se z náměstí odjíždí. Došel jsem až nakonec, možná půl kilometru. Bylo
teplo, takové suché kontinentální, pro nás nezvyklé, ale říkal jsem si, že se
tady musím rozhlédnout. Vlevo na konci ulice je budova obrovské školy nazvané podle
ženijního generála, který kosmodrom a všechno ostatní stavěl – G. M. Šubnikova.
Před ní stanice autobusů, pár lidí čekajících na další linku.
Udivilo mě, stejně jako na většině ostatních ulic, že tam nejsou žádné obchody. Zato tam byly opět stromy rostoucí z horkem rozpukané půdy, opět trsy trávy, opět trubky na zalévání. Nic povznášejícího! Navíc jsem měl pořád pocit, že spíš chodím po ulici v obrovských kasárnách – zřejmě to ve mně vzbuzovali nejen ti vojáčci, kteří tam byli na každém kroku, ale i stereotypní několikaposchoďové budovy. Za nimi byly otevřené dvory, jak je v SSSR zvykem, někde i s dětskými prolézačkami a houpačkami, za nimi stály další domy. Ale já už neměl sílu se tam jít podívat.
Taky jsem zašel do obchodního domu na rohu náměstí. Měli tam snad všechno, ale na nízké úrovni. U vystaveného mýdla byla cedule, že je pouze na lístky. Mimochodem, i cukr tam je na lístky – 1 kg na osobu za měsíc. Lidé si stěžovali, že dřív tam bylo zásobování lepší. Zřejmě pominuly (anebo se nedodržují) předpisy o přednostním zásobování těchto výjimečných měst, které je v minulosti odlišovaly od ostatních.
V přízemí hotelu zřídili pro novináře spojovací středisko. Tři telefony a tři dálnopisy. Usměvavá paní, která prodávala kosmonautické známky a objednávala telefonní hovory. Potom spojový inženýr, který se staral, aby všechno klapalo, vyměňoval okamžitě vadné telefony atd. a u dálnopisů dívka, která ochotně přepisovala texty v jakémkoliv jazyce, jenom musely být napsané velkými tiskacími písmeny.
Rozhodl jsem se pro telefon – a bylo to fajn, protože Praha přišla pět minut po tom, co jsem ji objednal. Nadiktování čtyřiceti řádků přišlo na jedenáct rublů, tedy náramně lacino. A slyšel jsem Prahu tak dobře, jako kdybychom mluvili ze sousedních místností.
Ten inženýr byl velice ochotný, když jsem hledal stánek s novinami, vyšel ven a doslova mě k němu zavedl. Pak jsme se spolu občas bavili. Teď mě mrzí, že jsem mu neřekl o adresu, mohl jsem mu poslat nějakou drobnost. Říkal, že je tam všude ”dlouhý rubl”: lidé v Leninsku mají koeficient 1,4, to znamená že mají o 40 % vyšší platy než za stejnou práci jinde, lidé přímo na kosmodromu 1,6 – 1,7. Absolvoval vysokou školu spojovou v Novosibirsku, sem přišel na umístěnku. Dostává asi 500 rublů měsíčně, to je hrozně moc – například vedoucí oddělení v listu Pravda, tedy ústředním deníku, má základ okolo 420 rublů. Za byt 1+1 platí měsíčně 6 – 7 rublů včetně topení, elektřiny a telefonu. Přesto při nejbližší příležitosti zdrhne. Panují tam kruté klimatické podmínky: v létě až +50 °C, v zimě až –30 °C, když se zvedne vítr, má to ještě vyšší hodnotu. Je tam sucho, často přichází ze severu stepní vítr, který zvedá prach. To jsme tam zažili nejednou - říkal jsem si, chudáci lidi, ani nemohou otevřít okno a vyvětrat, nebo ty děti v kočárkách. Vůbec se nedivím, že je tam tak nízký věkový průměr.
Přitom tam neexistuje žádná kultura. V Leninsku jsou dva posádkové kulturní domy, oba mají taky biografy, k tomu je ještě jedno samostatné kino. Na domech okolo náměstí, ve všech oknech, jsem viděl klimatizační větráky. My ho měli v hotelu taky, fungoval, dokonce výborně, ale byl hlučný – spát by se při něm nedalo. A prší prý málokdy. Sněhu taky moc nebývá.
Před večeří jsem byl dost utahanej, tak jsem se na chvilku natáhl. Přišel Lubor Kazda z Rudého práva, který měl pokoj se mnou, že mně Žeňa vzkazuje, abych jel s první skupinou novinářů na zasedání Státní komise. Zřejmě se o tohle privilegium zasloužil Míša Rebrov. Většina ostatních novinářů tam přijede, až bude tisková konference s kosmonauty. Tak jsem se dostal mezi privilegovanou skupinu, ani nevím proč. Jeli jsme do komplexu Kosmonavt, které leží na západním okraji Leninska uprostřed háje, v klidné oblasti.
Státní komise ryze formální
Kerimov ještě tam nebyl. Najednou se přede mnou objevil Boris Konovalov z Izvěstijí
a odtáhl mne na procházku okolo celého komplexu.
V bazénu mezi stromy se koupalo několik lidí. Šli jsme až k Syrdarji, pěšinou, okolo níž byly stromy, které tam po přistání vždycky zasazovali všichni kosmonauti – to už je taková tradice. Myslím, že brzy je nebudou mít kam sázet, tak je tam těsno.
Boris říkal, že teď moc kosmonautiku nedělá, už ho omrzela, kromě toho se objevil Sergej Leskov, který se jí s chutí věnuje. On se teď soustřeďuje na některé problémy ekonomické či ekonomicko-technické, které se mu zdají být důležité. Ale na mezinárodní astronautický kongres do Barcelony pojede. Syrdarja vysychá a nikdo neví proč. Taky z kosmu se tahle otázka zkoumá. Říkal, že když sem začal jezdit asi před dvaceti roky, tak jak bylo koryto plné vody. A tak jsme ještě všelijak plácali. Dřív prý zasedala Státní komise ve sportovní hale. Nedávno si tady postavil pěknou budovu Ústav lékařsko-biologických problémů.
Mezitím Kerimov přijel. Vešli jsme dovnitř, chtěli jsme jít dál, ale nějaký vrátný v bílém plášti nás zahnal k umyvadlu s chlorovou či jakou vodou, abychom si tam namočili ruce. Zřejmě nesmyslná hygienická povinnost, která tam přežívá z pravěku. Musím o tom říct Senkevičovi.
Komise začínala jednat. U předsednického stolu jich sedělo deset: Kerimov, Kurinin, Kryžko, Nandžujas, Šatalov, Sergejev, Dmitrijev, Semjonov, dál ministr středního strojírenství (krycí název pro raketový a atomový průmysl) O. Šišlin a generálplukovník Maximov, hlavní odborník ministerstva obrany pro kosmonautiku – v podstatě šéf sovětské vojenské kosmonautiky.
K mému úžasu trvalo jednání krátce, snad 20 – 30 minut. Zahájil Kerimov. Potom Šatalov řekl, že obě dvojice jsou připravené, hlavní posádku tvoří Viktorenko a Serebrov. Semjonov jako technický vedoucí letu oznámil připravenost lodi a veškeré techniky. Pár slov řekli oba kosmonauti. Šišlin prohlásil, že přestávka byla nutná, protože byly určité problémy s Mirem a s moduly. Něco prohodil Maximov. A potom uzavřel Kerimov. Měl jsem dojem, že to všichni berou jako nezbytnou formalitu.
Aby bylo jasné: kosmonauti byli od všech ostatních odděleni sklem. Byli, jak se říká, v akváriu. Vpředu před předsednickým stolem seděla asi stovka lidí – nejspíš hlavní a vedoucí konstruktéři, další specialisté, pro něž se to stalo společenskou povinností.
Tahle budova a veškeré vybavení na mne udělala úplně jiný dojem. Všechno zářilo novotou a opečováním. Všechno vypadalo na vysoké technické i kulturní úrovni. Řekl bych, že to postavili, až když začali jezdit do USA a trochu to tam okoukali. Stejně jako CUP.
Hovoří kosmonauti
Potom několik maníků přestavělo stoličky, aby byly čelem k akváriu. Tam vyměnili
sovětské vlajky za stejné reklamy, jaké jsme ráno viděli na raketě. Místnost se
zaplnila a obě dvojice kosmonautů se vrátily.
Serebrov mimo jiné mluvil o tom, že s sebou bere nahoru portrét Christy McAuliffové, učitelky USA, která byla členkou posádky zničeného raketoplánu Challenger. Chceme pokračovat v tom, v čem neuspěla Christa – udělat několik školních výkladů o kosmonautice z vesmíru.
Viktorenko připomenul, že dcera nedávno zesnulého generálního konstruktéra Jelena Glušková připravila několik lekcí z kosmické geografie. Kromě toho dětem je třeba vysvětlovat takové pojmy, jako beztíže. Vždyť tyhle děti budou možná tvořit expedici na Mars začátkem 21. století. Tahle výprava bude strašně drahá, proto je třeba sjednotit síly s dalšími státy.
Serebrov řekl, že budou dělat rovněž ekologické výzkumy, budou mít k nim speciální přístroj. To bylo na dotaz Dombkovského z deníku Sovětskaja Rossija, která si vzala patronát nad výzkumem největší a nejsymboličtější ruské řeky Volhy.
Viktorenko poznamenal, že neexistuje trenažér, na kterém by se daly vyzkoušet všechny vlastnosti ”kosmického skútru”, tedy raketového pohybovadla. Serebrov přirovnal pravděpodobné pocity na něm k podmořskému lovu.
Podařilo se mi dostat se k mikrofonu a položil jsem dvě otázky: Startujete až pozdě v noci – jak bude vypadat váš zítřejší den, abyste v těch nejvypjatějších chvílích byli svěží, abyste se do té doby neunavili? A co si s sebou berete pro volné chvíle na palubě?
Viktorenko: Musíme si oddechnout zítra ráno, abychom mohli v noci pracovat. Neletíme na pustou stanici, na Miru je knihovna, poměrně rozsáhlá, taky soubor videoprogramů. Ale každý z nás si s sebou bere nějaké věci. Předně fotografie členů své rodiny, prázdné sešity pro případ, že bychom chtěli dělat nějaké zápisky, samozřejmě různé suvenýry a také talisman. Ke konci vám ho ukážu (a pak jsme na to všichni zapomněli).
Serebrov: Budeme vstávat až v poledne. Potom budeme balit své osobní věci do zavazadel, psát dopisy svým blízkým. Na stanici je dost věcí, které nám mohou posloužit ve volném čase, proto si toho mnoho s sebou nebereme. Z toho mě hlava nebolí.
V záložní posádce, která odstartuje zřejmě v únoru 1990, je rovněž Alexandr Baladin, který dosud ve vesmíru nebyl. Jeho velitel Anatolij Solovjov však řekl, že ho za úplného nováčka nepovažují, dělal různou práci pro vesmír tady na Zemi, a dobře. Baladin označil za svůj hlavní úkol práci v technologickém modulu včetně výroby biopreparátů.
Také se hodně mluvilo o používání autonomního kosmického křesla. Zatím s ním budou kosmonauti létat přivázáni na 50 metrů dlouhém laně. Později, zatím nebylo stanoveny, kdy – bez lana.
Žádné nové rekordy
Jako obvykle přišla řeč na dlouhodobé lety. Serebrov řekl, že zatím jednoroční
neplánují, protože se musí dělat velmi ostražitě. Oni mají loď, která vydrží
v kosmu šest měsíců – a to je také jejich úkol. Nejkratší doba, po kterou se
bude létat, jsou 3 – 4 měsíce, protože kosmonaut se musí adaptovat na stav
beztíže a vůbec na pobyt na stanici, což trvá nějaký čas, a potom tu delší dobu
musí na sto procent pracovat.
Samozřejmě se mluvilo i o Marsu. Serebrov označil pilotovaný let za další důležitou etapu. Ale tuto akci by měla uskutečnit nikoliv jedna země, nýbrž více zemí, v rámci mezinárodní spolupráce.
Mezitím přinesli pionýři papírové holubičky, které dělaly japonské děti. Až Serebrov vystoupí do volného prostoru, má je vyhodit ven. Jako symbol mírového úsilí s mezinárodní spolupráce.
Také se mluvilo o tom, že Všesvazová aerokosmická unie, jejímž předsedou je právě Serebrov, připravuje spolu s obdobnou americkou společností sérii výchovných filmů o kosmonautice pro děti.
Někdo se zeptal, jaký mají názor kosmonauti na reklamu. Serebrov: Nejsem proti, když se propaguje prvotřídní produkce, důstojná kosmické technice.
Na tiskové konferenci často vystupovali novináři z republikových redakcí. Byl za tím vidět národnostní problém, který všechny tíží. Ptali se, jak kosmonauti pozdraví obyvatele Kazachstánu, odkud vzlétají. Od Šatalova chtěli vědět, jestli se kosmonauti vybírají podle národností. Odpověděl, že nikoliv, že záleží na přípravě a schopnostech. Ale připomněl, že k letům se připravují kosmonauti nejrůznějších národností včetně jednoho z Pobaltí. (Mimochodem, zapomněl říci, že třetí kosmonaut v pořadí – Nikolajev – byl původem Čuvaš.)
Ke konci, když se otázky začaly takhle rozplizovat, jsem už neposlouchal a psal zprávu pro Mladou frontu.
Tiskovka trvala asi hodinu, nakonec ji musel Šatalov ukončit, protože už byla o ničem. Pak jsem zašel k Šatalovovi, abych se ho zeptal, jak je to s dvouročním letem, o kterém se svého času zmiňoval. Popřel, že by se taková expedice připravovala (možná, že jsem si spletl jeho vystoupení s Blagovem, který něco podobného tvrdil, jak jsem zjistil později). Řekl, že jednoletá výprava jim zatím dala dost poznatků. Kromě toho z ní vyplývají různé obtíže. Teprve až bude na obzoru cesta na Mars, bude mít smysl vypravit lidi na dvouletou cestu do kosmu. Nyní se připravují lety v rozmezí od tří do šesti měsíců, záleží na vědeckém programu.
Na tuhle dvouletou výpravu jsem se ptal v Moskvě Jurije Senkeviče. O ničem nevěděl. Podle jeho názoru je z jednoročního letu jasné, že kosmonauti mohou zvládnout i cestu trvající tři roky.
Potom jsme se vrátili do hotelu. Vpadl jsem do spojovacího střediska, abych si objednal Prahu. Přede mnou byl Američan z TV společnosti ABC, který chtěl svou moskevskou kancelář. Sedl jsem si do křesla a začal pročítat těch asi čtyřicet řádků, co jsem napsal. Ani jsem je nedočetl a už se hlásila Praha. Evu Jandíkovou z našeho nabíráku jsem slyšel, jakoby stála vedle mne. Byl pondělní večer, v Praze prý děsně lilo. Teprve potom přišla tomu dlouhému Američanovi Moskva.
Po večeři jsem si na pokoji ještě něco chvíli četl a pak jsem zahučel do postele.
Exkurze k posledním výkřikům sovětské techniky
Ráno v úterý 5. září jsme vyrazili v devět hodin na exkurzi po kosmodromu.
Nejdřív k MIKu Buranů. Jeli jsme tam asi 50 minut, to znamená že to bylo přes 40 kilometrů. Je to na severozápad od města. Cestou jsme zahlédli nějaké budovy, které jsme klasifikovali jako zřejmé plynové elektrárny, potom továrny na palivo a sklady. Obojí bylo myslím nalevo od silnice. Také jsme viděli různé další objekty jak při cestě, tak na obzoru, o kterých jsme nic nevěděli.
MIK Buranů je obrovská hala rozdělená na několik menších. Ve středu je prázdno, po pravé straně dvě větší ”kóje”, do každé se vejdou dva stroje. V první, kam jsme nešli, jsme viděli jednoho burana, ve druhé, kam nás zavedli, byly dva. Ten druhý už létal v automatické verzi a také se předváděl na aerosalonu v Paříži. K němu byly přistaveny můstky a schůdky, takže jsme ho mohli okouknout ze všech stran. Vrata jeho nákladového prostoru byla vyklopena. Výklad podával čtyřicátník, který se na naše naléhání představil jako zkušební inženýr Pjotr Sergejevič Pracenin.
… pokračování v příštím čísle KOSMOS-NEWS
KOSMO KLUB – ZALOŽENÍ
SDRUŽENÍ
Bylo založeno občanské sdružení na podporu české kosmonautiky. Po dlouhé diskusi jsme se rozhodli (Mirek Káňa, Aleš Holub a Martin Kostera), že založit občanské sdružení má smysl. Proto jsem sestavil za velké pomoci Milana Halouska stanovy, nechal si je od zúčastněných osob schválit a poslal je na ministerstvo vnitra k registraci. Až na jednu malou vadu (kvůli které jsem musel opravené stanovy znovu na ministerstvo poslat) proběhla registrace hladce a oficiálně začalo sdružení existovat 15.09.2004.
Ustavující sjezd Kosmo Klubu se uskutečnil po sobotním programu kosmonautického semináře ve Valmezu.
Mimo jiné byl navržen a zvolen Výkonný výbor ve složení: Mirek Káňa, Jaroslav Navara, Jaroslav Kousal, Radek Valkovič, Martin Kostera (11 hlasů pro z 11ti)
Navržen a zvolen za předsedu byl Martin Kostera (12 hlasů pro z 12ti). Navržen a zvolen za zástupce předsedy byl Jaroslav Kousal (11 hlasů pro, jeden se zdržel hlasování z 12ti).
DALŠÍ INFORMACE O KOSMO KLUBU NA klub.kosmo.cz NEBO NA www.kosmo.cz
Články převzaté z denního tisku, časopisů a webových
stránek nejsou redakčně nijak upravovány – proto mohou obsahovat chyby znalým
čtenářem snadno odhalitelné. Ne všechny články vyjadřují můj názor a
smýšlení …
Milan HALOUSEK, vydavatel
