KOSMOS - NEWS č. 65
KVĚTEN 2005 /  MAY 2005

START DISCOVERY ODLOŽEN

Po řadě diskusí rozhodl management programu STS odložit první start raketoplánu po havárii Columbie z května nejméně na polovinu července 2005. Vedly jej k tomu obavy z opětovného možného poškození tepelné ochrany TPS [=Thermal Protection System] družicového stupně (Orbiteru), tentokráte nikoli odpadávající pěnovou izolací odhazovací nádrže, ale spíše ledem, tvořícím se na jejím povrchu.

Odpadávání pěnové izolace, které způsobilo tragickou havárii Columbie, se plně nedá vyloučit, ale konstrukční změny a nová technologie nanášení izolace pravděpodobnost takové závady silně snížily. Testy, které se zatím uskutečnily, ukázaly, že nevětší možný úlomek by neměl mít hmotnost větší než 10 gramů. Z propojovací části mezi vodíkovou a kyslíkovou nádrží by mohly být úlomky trochu těžší - až 13,6 g, ale i to většina techniků nepovažuje za nebezpečné pro TPS. Úlomky ze spodního dna ET prakticky nemohou povrch raketoplánu ohrozit; proto zde se žádné změny nedělaly a také zde je možnost odpadávání největších kusů, o hmotnosti až 340g . (Poznamenejme, že úlomek, který způsobil havárii Columbie, měl odhadovanou hmotnost 0,75 kg). Nicméně i tak technici připouštějí, že ze mimořádně nepříznivých okolností by i tak mohly způsobit určité škody na krycích panelech náběžné hrany z uhlíkového kompozitního materiálu RCC [=Reinforced Carbon-Carbon], které jsou nejkritičtějším místem tepelné ochrany TPS.

Dne 2005-04-06 byla celá sestava na mobilním vypouštěcím zařízení převezena z montážní haly VAB na rampu 39B Kennedyho kosmického střediska. Zde pak dne 2005-04-14 proběhlo zkušební plnění nádrží kapalným vodíkem a kyslíkem.

První vyhodnocení bylo povzbuzující a vedlo management k tomu, že dne 2004-04-20 potvrdil neděli 2005-05-22 jako datum startu mise STS-114. Také tvorba ledu i na nejexponovanějších místech, jakými jsou úchyty kyslíkového potrubí, táhnoucího se po povrchu vodíkové nádrže a úchyty Podrobnější rozbor však odhalil další dvě závad technického rázu: zaprvé dva ze čtyř senzorů detekující spotřebování kapalného vodíku v nádrži ET pracovaly nespolehlivě a za druhé přetlakový ventil odpouštějící vyvařený vodík z nádrže ET během celé procedury se otevřel 13krát, místo očekávaných 9 "odfouknutí".

Přestože relativní vlhkost vzduchu byla na Floridu v tomto ročním období mimořádně nízká, došlo samozřejmě k tvorbě námrazy. Zřetelně se tvořila také na vlnovci, zabezpečujícím pružné propojení hlavního přívodního potrubí kapalného kyslíku (průměr 432 mm) od ET k motorovému prostoru družicového stupně. Při testu se odtud podařilo odloupnout kousky ledu dlouhé až 12 cm.

Dne 2005-04-29 se sešel management, aby definitivně rozhodl o dalším postupu. Vlastní technické problémy s odhazovací nádrží výr. č. ET-120 by se sice daly vyřešit přímo na rampě, ale instalaci dodatečného vyhřívání míst kritického usazování námrazy by bylo vhodnější provést v montážní budově VAB. Také alternativu kompletní výměny sestavy ET s pomocnými startovacími motory SRB [Solid Rocket Boosters] nelze udělat jinde než ve VAB. Také silný vítr způsobil rozstříknutí hydraulické kapaliny, která znečistila asi 20 dlaždic tepelné ochrany jednoho ze dvou modulů manévrovacích motorů OMS, které by bylo žádoucí, aby při aerodynamickém ohřevu během startu nedošlo ke vznícení této kapaliny. Toto všechno si vyžaduje nezbytně další čas a proto se vedení rozhodlo přesunout start až na další možné startovní okno v červenci (viz tabulka). Tato startovní okna jsou diktována požadavkem Gehmanovy komise, aby starty probíhaly v takové denní době, kdy bude jednak možno sledovat optickými prostředky z kosmodromu a z letadel vzlétající raketoplán a také, aby oddělení nádrže ET proběhlo ještě za světla, takže osádka raketoplánu bude mít možnost pořídit jeho detailní snímky.

Přestože bylo jasné, že celá sestava bude převezena zpět do VAB, dne 2005-05-04 proběhlo na rampu SLC-39B zkušební odpočítávání TCDT [=Terminal Countdown Demonstration Test], z toho poslední 3 hodiny za účasti letové osádky, kterou tvoří velitelka Eileen Collins[ová], pilot James Kelly, letoví specialisté Stephen Robinson, Soiči Noguči, Andrew Thomas, Wendy Lawrence[ová] a Charles Camarda.

Během vyhodnocování průběhu TCDT management STS rozhodl, vyměnit celou sestavu ET a SRB, vzhledem k tomu, že nový ET (výr. č. 121) bude již mít dodatečná elektrické topení, zabraňující tvorbě námrazy. Přesto bylo na jeho zasedání dne 2005-05-06 rozhodnuto, že před návratem Discovery do montážní budovy VAB ještě proběhne další pokusné tankování nádrže ET kryogenními palivy na rampě, aby se získala dodatečná data o tvorbě ledu i o chování podezřelých senzorů množství vodíku a přetlakového ventilu.

Současný předběžný plán dalších přípravy je následující:

2005-05-15 - zkušební plnění nádrže ET kapalným vodíkem a kyslíkem na rampě SLC-39B
2005-05-28 - převoz raketoplánu Discovery zpět do VAB
2005-06-09 - montáž družicového stupně Discovery k novému kompletu ET a SRB
2005-06-16 - převoz raketoplánu Discovery z VAB na rampu SLC-39B
2005-07-13 - zahájení mise STS-114

Technici doufají, že se jim podaří dokončit novou sestavu ET a SRB v předstihu, takže jejich montáž s Discovery i vývoz na rampu by mohl být o několik dní uspíšen. Naopak start by mohlo ještě zhruba o 5 dní pozdržet dodatečné rozhodnutí, uskutečnit na rampě zkušební tankování nové nádrže ET.

Startovní okna STS

PLÁNOVANÉ TERMÍNY PRO
NÁSLEDUJÍCÍ MISE RAKETOPLÁNŮ:

STS-114 Discovery F-31 - nejdříve 13.7.2005
(STS-300 Atlantis F-27 – záchranný let nejdříve 17.8.2005)
STS-121 Atlantis F-27 - nejdříve 9.9.2005
(STS-301 Discovery F-32 – záchranný let nejdříve 14.10.2005)
STS-115 Discovery F-32 - nejdříve 16.2.2006
STS-116 Atlantis F-28 - nejdříve 30.3.2006
STS-117 Endeavour F-20 - nejdříve 13.7.2006
STS-118 Discovery F-33 - 2006
STS-119 Endeavour F-21 - 2006
STS-120 Discovery F-34 - 2007

AKTUALITY ZE SVĚTA KOSMONAUTIKY

Znak expedice a foto posádky STS-121
zleva: Pilot Mark E. Kelly, velitel Steven W. Lindsey, Piers J. Sellers,
Michael E. Fossum, Lisa Nowaková a Stephanie Wilsonová

Do Dvorany slávy americké astronautiky (U.S. Astronaut Hall of Fame) byli pro rok 2005
uvedeni astronauté Joe Allen, Gordon Fullerton a Bruce McCandless.

KOSMOS-NEWS PARTY 2005 JE TADY …

Zase po roce se scházíme v Bohdanči na víkendu plném povídání o kosmonautice.
Pro některé z Vás je to již setkání tradiční, pro některé premiérové. A já věřím, že stejně tak jako se do Bohdanče rád vracím já, tak se do hotelu TECHNIK budete rádi vracet i vy ostatní. Nechci zdržovat zbytečnými řečmi, vždyť všude kolem je tolik kosmonautických informací… Tak je běžte vstřebávat …

Váš
Milan HALOUSEK

Z RODINNÉHO ALBA ...

NASA zveřejnila na svých webových stránkách fotografie z “rodinného alba” posádky STS-114. Kdopak asi tušil, že se z této holčičky stane jednou velitelka raketoplánu? Ano, je to Eileen COLLINSOVÁ před několika roky… … a dnes

VRAŽDA KOSMONAUTA SE NEKONALA

O zajímavé události psal 17. ledna 2005 list Moskevský komsomolec. Nezaměstnaný 36letý muž prý informoval bývalého ruského kosmonauta doktora Olega Aťkova (Sojuz T-10/1984, kdy po pouhé jedenáctiměsíční přípravě absolvoval 237 dní dlouhý let vesmírem), že byl uzavřen kontrakt na jeho vraždu. Za sumu 27 tisíc 700 rublů mu přitom slíbil poskytnout podrobnější informace. Aťkov informoval milici, která dotyčného muže zadržela přímo při předávání peněz. Následné vyšetřování pak ukázalo, že žádný kontrakt uzavřen nebyl a že dotyčný muž je prachobyčejným podvodníkem.

Jen pro úplnost: Aťkov je v současné době ředitelem oddělení veřejného zdraví v organizaci Ruské [železniční] dráhy.

POKUD NĚKDO Z VÁS KUPUJE KOSMICKOU LOĎ, …

pak se mu bude jistě hodit následující informace Ministerstva financi:

Následující odpisové skupiny upravuje zákon o dani z příjmu a slouží pro výpočet daňových odpisů:
Odpis. skupina 2: 6 let - koně, koberce, ... , letadla a kosmické lodě, kolotoče ...

100% OVĚŘENÉ ADRESY

Joseph P. ALLEN, ...
... adresa zveřejněna pouze v tištěné verzi zpravodaje KOSMOS-NEWS

Marc GARNEAU, ...
... adresa zveřejněna pouze v tištěné verzi zpravodaje KOSMOS-NEWS

John A. LLEWELLYN, ...
... adresa zveřejněna pouze v tištěné verzi zpravodaje KOSMOS-NEWS

Bruce E. MELNICK, ...
... adresa zveřejněna pouze v tištěné verzi zpravodaje KOSMOS-NEWS

ESOC, ...
... adresa zveřejněna pouze v tištěné verzi zpravodaje KOSMOS-NEWS

Jerrie COBB, ...
... adresa zveřejněna pouze v tištěné verzi zpravodaje KOSMOS-NEWS

Frederick H. Rick HAUCK, ...
... adresa zveřejněna pouze v tištěné verzi zpravodaje KOSMOS-NEWS

CESTĚ NA MĚSÍC POMOHLY MAPY ZDEŇKA KOPALA
podle

Koncem dubna 1958 sdělilo americké vojenské letectvo, že počítá se čtyřmi etapami kosmických letů: první a druhá generace kosmických lodí pro lidi, výzkum Měsíce nejprve pomocí přístrojů a potom vyslání stroje s pokusnými zvířaty k obletu Měsíce a nakonec přistání lidí na jeho povrchu. Mapovací služba válečného letectva se v roce 1960 pustila do zpracování mapy tohoto tělesa v měřítku jedna k milionu. Používala k tomu nejlepší snímky pořízené velkými dalekohledy. Avšak z těchto podkladů se nedají určit přesné výškové profily.
Proto požádalo letectvo profesora Zdeňka Kopala, astronoma působícího na univerzitě v britském Manchesteru, o pomoc. Kopal tedy fotografoval Měsíc z vysokohorské observatoře Pic-du-Midi ve francouzských Pyrenejích. Údaje ze Země později doplnily záběry z pěti umělých družic Lunar Orbiter. Před starty astronautů v létě 1969 měli tedy Američané mapy přivrácené strany Měsí-ce, na kterých rozeznávali podrobnosti od 75 do 125 metrů. NASA za to věnovala Kopalovi špetku měsíčního prachu a on jej odvezl na hrob svého oblíbeného spisovatele Julese Verna.

Kopalův vklad světové astronomii a kosmonautice byl mnohem větší v jiné oblasti - patřil mezi průkopníky pozorování dvojhvězd, tedy nebeských těles spojených pupeční šňůrou.
Zdeněk Kopal se narodil 4. dubna 1914 v Litomyšli, studoval v Praze a těsně před vypuknutím druhé světové války dostal stipendium do Anglie a USA. Válku strávil nad výpočty pro dělostřelectvo. Potom se stal profesorem na největší technice světa, Massa-chusettském technologickém institutu. Avšak většinu vědecké práce vykonal v britském Manchesteru, kde působil od roku 1951.

Profesor Kopal byl vlastenec. Když mohl, vracel se domů za rodiči, za přáteli a za svými studenty. Mladým československým astronomům pomáhal pronikat do světa.
Zemřel 23. června 1993 v Anglii a urna s jeho popelem byla uložena na Vyšehradském hřbitově.

ODDÍL NASA: DALŠÍ ODCHODY

V prvních měsících letošního roku opustily oddíl amerických astronautů tyto osoby:

Barry Daniel (výběr 14/1992, veterán z letů Endeavour STS-72/1996, Discovery STS-96/1999 a Discovery STS-105/2001) – veterán ze tří letů raketoplánů, čtyř výstupů do otevřeného prostoru (při každém letu nejméně jeden) a dvou návštěv na ISS. V NASA pracoval v poslední době v Office of Education přímo v NASA Headquarters.

Currie Nancy (na obrázku, výběr 13/1990, veterán z letů Endeavou STS-57/1993, Discovery STS-70/1995, Endeavour STS-88/1998 a Columbia STS-109/2002) – čtyřnásobná astronautka, která se účastnila prvního letu raketoplánu k ISS a servisní mise (možná poslední) SM-3B k teleskopu Hubble. Od září 2003 pracovala v NASA byla vedoucí Space Shuttle Program’s Safety and Mission Assurance Office.

Lockhart Paul (výběr 16/1996, veterán z letů Endeavour STS-111/2002 a Endeavour STS-113/2002) – dvojnásobný astronaut, který do vesmíru coby pilot vynesl pátou základní posádku ISS, aby se pro ni o půl roku později vrátil, když zaskočil za vyřazeného pilota v misi STS-113 (viz Christopher Loria). V poslední době působil ve Velké Británii v rámci Professional Military Education Program.

Loria Christopher (výběr 16/1996, nikdy neletěl) – první americký astronaut od výběru 6/1967, který odešel od NASA aniž se podíval do vesmíru! (Nepočítáme v to astronauty, kteří zahynuli před prvním startem jako je např. Stephen Thorne.) Přestože měl šanci letět na oběžnou dráhu při misi STS-113, sám požádal ze zdravotních důvodů o uvolnění z posádky (viz článek “Pilot STS-113: takhle nějak to bylo” v KN 64). V poslední době beztak působil v NASA spíše symbolicky, protože se vzdělával v Kennedy School of Government při Harvardské univerzitě.

Precourt Charles (výběr 13/1990, veterán z letů Columbia STS-55/1993, Atlantis STS-71/1995, Atlantis STS-84/1997 a Discovery STS-91/1998) – jediný americký astronaut, který navštívil třikrát ruskou stanici Mir. V poslední době ale měl vážné zdravotní problémy se zády a lékaři mu zakázali létání (resp. směl létat pouze v běžných dopravních letadlech jako pasažér). Naposledy zastával v NASA funkci výkonného manažera programu ISS.

Oddíl NASA se tak v současné době (15. dubna 2005) skládá ze 94 aktivních astronautů (z toho 46 bez letových zkušeností). Mimo to je v NASA 42 astronautů na manažerských postech (palubní specialisty v to nepočítaje) a 11 kandidátů. Zahraniční astronauty tato čísla nezahrnují.

KDE JSI, MEKKO?

Princ Sultan Bin Salman Bin Abdulaziz Al-Saud ze Saúdské Arábie zůstává i nadále mezi lidmi, kteří odstartovali do vesmíru, astronautem s nejdelším jménem. Zatím ještě stále nikdo jiný s tak dlouhým jménem do vesmíru neodstartoval.

Rovněž zůstává jediným, který pochází z urozeného rodu - ba v jeho případě dokonce i z rodu vládnoucího. Princ se účastnil jediného kosmického letu v červnu roku 1985, kdy byl v posádce raketoplánu letu 51-G.

Al-Saudové jsou vládnoucím rodem v Saúdské Arábii, přičemž se jedná o poměrně rozvětvenou rodinu s několika stovkami rodinných příslušníků, a rovněž i princů je mezi Al-Saudy několik desítek.

Princ Sultan Al Saud se však do historie pilotovaných letů zapsal ještě i dalším prvenstvím, které mu, oproti předchozím dvěma, již nikdo další v budoucnosti vzít nemůže. Stal se prvním praktikujícím muslimem v kosmu.

Jeho muslimská víra mu předepisovala pětkrát denně vykonat modlitbu tváří k posvátné Mekce – Mohamedovu rodišti – s povinným rituálem umývání rukou. Zatímco mytí rukou zas tak obzvláštní problém nepředstavovalo, vyžadovaná pozice při modlitbě - tváří k Mekce, tak to byl veliký problém. Raketoplán Zemi obíhá, ta se pod ním i otáčí, a kde má, chudák astronaut, neustále na zemském povrchu hledat Mekku, která většinou stejně nebude někde pod či nad raketoplánem v dohledu. Navíc muslimská modlitba i nějakou tu dobu trvá, a tak Mekka mezitím zase někam uteče.

Nakonec si princ musel vyžádat konzultaci předních muslimských duchovních své země. Odborníci na islám princi povolili snížit počet modliteb na oběžné dráze jen na tři denně. Navíc rozhodli, že, s ohledem na “nepozemské” podmínky letu, bude postačující, když princ během konání svých modliteb zaujme polohu pouze jen tváří k Zemi, bez ohledu na to, kde se na jejím povrchu bude Mekka právě nacházet.

K výše popsanému bych chtěl dodat, že je nutno si uvědomit, že princ je příslušníkem vládnoucího rodu v zemi, která je kolébkou islámu. Proto na jeho vyznávání víry na oběžné dráze - při pečlivém dodržování všech detailů - je nutno pohlížet nejen jen očima prostého věřícího, ale především i očima politika. Let navíc probíhal během měsíce Ramadánu, což je pro muslimy nejposvátnější období v roce. A tak během celého prvního dne pobytu na oběžné dráze musel princ držet i nekompromisně půst.

KOSMONAUTÉ SI PRO RELAXACI VYBRALI TEPLICE
podle 1.5.2005

O víkendu byly na magistrátě podepsány dvě dlouhodobé smlouvy, které pro město Teplice a akciovou společnost Lázně Teplice v Čechách mají nemalý význam. První z nich, kterou podepsal teplický primátor Jaroslav Kubera a V. V. Ciblijev, náčelník Ruského státního vědeckovýzkumného a zkušebního centra přípravy kosmonautů J. A. Gagarina, představuje dohodu o navázání družebních vztahů mezi Teplicemi a Hvězdným městečkem. "Bude zaměřena na oblast kultury, ekonomiky a vědeckovýzkumnou problematiku," upřesňuje tisková mluvčí lázní Dorothea Kresslová. Druhá smlouva, kterou parafoval předseda představenstva a generální ředitel společnosti Lázně Teplice Karel Weigl, zakládá spolupráci s centrem ruských kosmonautů. "Lázně se stanou hlavním poskytovatelem rehabilitace kosmonautů před a po kosmických letech a zajistí sanatorní léčbu mezi kosmickými lety. Služby budou zabezpečovány v součinnosti lázní a jejich dceřinou společností Klinikou CLT," říká tisková mluvčí.

* * * * *

- Kromě výše zmiňovaného V.Ciblijeva se jednání zúčastnili i kosmonauté J.Lončakov a O.Aťkov. Pokud se spolupráce opravdu rozjede, můžeme se možná těšit na velice zajímavé návštěvy velice zajímavých kosmonautů. Nechme se překvapit.

HLEDÁ SE: SIDNEY GUTIERREZ

Americký astronaut Sidney Gutierrez (Columbia STS-40/1991 a Endeavour STS-59/1994) nikdy nepatřil k ochotným “podepi-sovačům” - po jeho odchodu z oddílu NASA (srpen 1994) to platí dvojnásob. Nedávno se mi dostal do ruky jeho aktuální životopis, kde byl uvedený seznam jeho aktuálních “pracovních pozic”. I vyhledal jsem k nim příslušné adresy, které tímto nyní předkládám.

Upozorňuji, že jsou neověřené!

Col. (Ret.) Sidney GUTIERREZ, Director of the Monitoring Systems and Technology Center, ...
... adresa zveřejněna pouze v tištěné verzi zpravodaje KOSMOS-NEWS

Col. (Ret.) Sidney GUTIERREZ, Chairman of the Board of Directors, ...
... adresa zveřejněna pouze v tištěné verzi zpravodaje KOSMOS-NEWS

Col. (Ret.) Sidney GUTIERREZ, New Mexico Space Commission, ...
... adresa zveřejněna pouze v tištěné verzi zpravodaje KOSMOS-NEWS

Col. (Ret.) Sidney GUTIERREZ, Board of Regents of New Mexico Institute of Mining and Technology, ...
... adresa zveřejněna pouze v tištěné verzi zpravodaje KOSMOS-NEWS

NOVÁ SKUPINA LETOVÝCH ŘEDITELŮ

Johnson Space Center představil novou skupinu svých Letových ředitelů (výběr 2005):

Přední řada zleva: Michael L. Sarafin, Holly E. Ridings, Ginger Kerrick a Kwatsi L. Alibaruho.
Zadní řada zleva: Michael P. (Mike) Moses, Brian T. Smith, Dana J. Weigel, Robert C. (Bob) Dempsey, Richard S. Jones.

HODINKY

21. července 1969 přesně v 02:56 GMT, se první člověk dotkl povrchu měsíce. 'Tak malý krok pro člověka, a tak obrovský krok pro lidstvo' byla slova Neila Armstronga. Po absolvování nejtěžší série testů v historii hodinářství, NASA v roce 1965 vybrala Speedmaster Professional jako průvodce astronautů pro největší dobrodružství všech dob. Omega Speedmaster jsou hodinky jenž zaznamenávají významné momenty v dobývání vesmíru.

KAM CHODÍ I KOSMONAUTI SAMI
  19.3.2005

Odpověď na otázku, jak se ve vesmíru vypořádat s přirozenou potřebou, není jednoduchá. Existuje více způsobů. Záleží na tom, v jaké fázi letu se kosmonauti právě nacházejí. V době začátků kosmických letů byla situace mnohem složitější. My se soustředíme na to, jaká řešení se používají dnes.

Během startu, prvních obletů kolem Země a také při návratu jsou kosmonauti v transportní lodi Sojuz oblečeni v lehkých skafandrech vybavených uvnitř plastovými pytlíky. Do nich je zavedena cévka, kterou mají kosmonauti zasunutu do močového měchýře. Moč odtéká přímo do pytlíku. Podobně je tomu v případě, kdy vystupují do volného kosmického prostoru. Nepředpokládá se, že by v té době šli kosmonauti na velkou stranu, ale pro případ nouze mají ve skafandru plenky.

Při delším pobytu v transportní lodi, kdy už nejsou ve skafandru, konají malou potřebu do nástavců. V nich je mírným podtlakem odsávána moč do sběrné nádoby a odtud se vypouští mimo loď. Pokud jde o velkou potřebu, dnes zřejmě kosmonauti používají podobný způsob, jaký zavedli na lodích Apollo. Mají plastové pytlíky se ztuženým okrajem, který slouží jako "obruba" nočníku. Do sáčku je předem přidána chemikálie, která výkaly dezinfikuje a brání jejich hnití. Použitý pytlík se zalepí a umístí do odpadků.

Na palubě raketoplánu a na Mezinárodní kosmické stanici (ISS) je kompletní záchod, který se trochu podobá toaletám ve vlacích a letadlech má na dně záklopku, jíž se hermeticky uzavírá. Prkénko je na rozdíl od pozemských záchodů profilováno pro co nejlepší dosednutí (připomíná spíše jezdecké sedlo). Pro malou potřebu jsou vpředu před prkénkem umístěné hadice s individuálními nástavci, po několika dnech se z hygienických důvodů vyměňují. Samozřejmě jsou tvarově jiné pro muže a ženy. Moč se opět mírným podtlakem odsává do sběrné nádrže.

Z raketoplánů se po naplnění nádrže vypouští moč do kosmického prostoru. Ze stanice se moč nevypouští, ale skladuje se v kontejneru. Oblak vypuštěné moči by totiž mohl rušit vědecká pozorování, popřípadě znečistit přístroje umístěné na vnější straně stanice.
Nákladní lodě Progress přivážejí na stanici kromě jiného pitnou vodu. Po jejím přečerpání do stanice se do prázdných nádrží načerpá shromážděná moč. Po odletu je Progress naveden do zemské atmosféry, kde shoří, a nevábný náklad se rozptýlí nad Tichým oceánem.

Velká potřeba se vykonává víceméně běžným způsobem, kosmonaut sedí na prkénku. Opět se zapne odsávání, které strhává exkrement do záchodu. Další osud výkalu je trochu jiný v raketoplánu než na stanici. Raketoplán má v příslušné nádrži rotor (v podstatě lopatkové kolo), který zajistí, že se exkrementy odstředivou silou "přilepí" na válcové boční stěny nádrže. Po vykonání potřeby se záchod hermeticky uzavře a nádoba s výkaly se odvětrá do vakua; exkrementy se částečně vysuší a ztvrdnou. Na kosmické stanici je ve zvláštní nádrži roztok kyseliny chromsírové, silné oxidující žíraviny. Po vykonání potřeby automatický dávkovač přidá trochu roztoku k exkrementům; ty se rozloží a rozpustí. Vše se pak shromažďuje v odpadní nádrži podobně jako moč. Podrobný popis palubního záchodu na raketoplánu najdete na webové adrese:

http://www.spaceflight.nasa.gov/shuttle/reference/shutref/orbiter/eclss/wcs.html

ESA HLEDÁ I V ČESKU DALŠÍ DOBROVOLNICE
NA LÉKAŘSKÝ EXPERIMENT
(podle www.czechspace.cz )

V rámci příprav na let lidí k Marsu, připravuje Evropská kosmická agentura spolu s francouzským Národním kosmickým vědeckým centrem CNES a americkou NASA několik pozemních experimentů s dlouhodobým pobytem na lůžku. Nejbližší takový experiment se uskuteční v klinickém zařízení francouzského Ústavu lékařství a kosmické fysiologie v nemocnici Rangueil v Toulouse s výlučně ženskými dobrovolnicemi. ESA zveřejnila oficiální výzvu pro podávání přihlášek kandidátek, které mají zájem se zúčastnit druhého běhu tohoto experimentu jako zkušební osoby.

Experiment nazvaný Women Simulation for Exploration (WISE) v této době probíhá s první skupinou 12 žen - dobrovolnic, vybraných z přihlášek došlých na základě první výzvy z října 2004. Do této skupiny byla vybrána i jedna uchazečka z České republiky. Spolu s ní se experimentu účastní 5 žen z Francie, 2 z Polska a po jedné z Finska, Německa, Holandska a Velké Británie.

Smyslem testu je posoudit význam výživy a fyzického cvičení při zmírnění negativních vlivů dlouhodobého stavu beztíže kterými jsou vystaveni kosmonauti. Fyziologické účinky obdobné těm jaké způsobuje beztížný stav, budou vyvolány pobytem na lůžku skloněném 6 stupňů k vodorovné rovině, s hlavou na nižším konci.

Druhé kolo experimentu začne v září 2005. Experiment potrvá 60 dní a za účasti předních odborníků se při něm budou sbírat údaje o stavu svalů, krve, cévního systému, změny v imunním systému, složení kostí a psychické kondice. Podmínky průběhu a provádění experimentu jsou stanoveny tak, aby odpovídaly všem odpovídajícím mezinárodním zákonům a nařízením.

Výsledky experimentu WISE se využijí při plánování budoucích dlouhodobých kosmických letů. Současně budou přínosem i pro zlepšení podmínek pacientů dlouhodobě upoutaných na lůžku.

Do experimentu se mohou přihlásit uchazečky ze všech členských států Evropské unie a ESA ve věku 25-40 let hovořící plynně francouzsky nebo anglicky, nekuřačky do 185 cm výšky s dobrým zdravím. Vybrané účastnice experimentu budou po dobu experimentu dostávat plat.

Pro vyjádření zájmu je zapotřebí vyplnit a odeslat jednoduchý formulář přihlášky dosažitelný z adresy www.medes.fr/ltbrw.
Další podmínky kladené na kandidátky spolu s podrobnějšími informacemi o celém experimentu jsou uvedeny na webové stránce experimentu WISE 2005. V případě nejasností se můžete obrátit na Českou kosmickou kancelář.

KOSMONAUT ŠARIPOV POSTRÁDAL ALKOHOL
  4.5.2005

Úplný zákaz podávání alkoholu na palubě kosmické lodi ISS se stal trnem v oku ruskému kosmonautovi Sališanu Šaripovovi.
Po návratu ze šestiměsíčního pobytu na palubě mezinárodní orbitální stanice ISS Šaripov totiž prohlásil, že kosmonauti by kromě obvyklého jídla a pití měli být vybaveni i zásobou vína.
"Půl sklenky vína na osobu, kterou dostávají námořníci a osádka ponorek, by práci a život na palubě jen zpestřilo," řekl na tiskové konferenci na základně Koroljovo.
"O negativních vlivech na psychiku a plnění vědeckých úkolů nemůže být ani řeči," dodal. O tom, zda přání ruského inženýra podpoří i jeho nástupce, Němec Thomas Reiter, není prozatím nic známo.

MOSKVA

3.část – dokončení z KN č.63

Navštívil jsem i muzeum letectví a kosmonautiky, které se nachází v blízkosti sportovního komplexu Dynamo (stanice metra Dynamo nebo Aeroport), ale musím říct, že to mě poněkud zklamalo. Byly v něm převážně modely a to jak letadel, tak i kosmických lodí. Zajímavé byly snad jen exponáty jako ukázky stravy kosmonautů, výcviková kombinéza Těreškovové, nebo výcviková kabina jediného ruského raketoplánu Buranu.

Měl jsem v úmyslu navštívit i Hvězdné městečko, což se mi téměř také podařilo. Protože jsem neměl vůbec žádnou představu, kde se nachází, zeptal jsem se průvodkyně v muzeu kosmonautiky. Ta mi dala 2 telefonní čísla do Hvězdného městečka - 526 38 17, 526 38 74, a popsala mi, jak se tam dostanu. Pokud by někdo měl cestu do Moskvy a chtěl by se tam podívat, je třeba jet vlakem z Jaroslavského nádraží, směr Monino nebo Frjazevo. Cesta trvá něco málo přes hodinu, vystupuje se ve stanici Ciolkovskaja. Odtud už je to jen pár set metrů. Já jsem došel až k bráně, kde mě samozřejmě nepustili dále. Chtěli propustku. V místním domečku jsem zjistil, že kdybych byl Rus, přiřadili by mě k nějaké exkurzi, ale že jsem cizinec, nebude to tak jednoduché. Dali mi nějaké číslo (myslím, že to bylo 2658), kam jsem si měl zavolat a zjistit, co ke vstupu jako cizinec potřebuji. Bylo mi řečeno, že mám poslat poštou nebo faxem náčelníkovi centra žádost o povolení vstupu a počkat, jak mi odpoví. Možná bych i to povolení dostal, ale vzhledem k tomu, že jsem měl z Ruska za 3 dny odjíždět, vzdal jsem to, protože bych to už v žádném případě nemohl stihnout. Snad to vyjde příště.

VELKÁ ČÍNSKÁ ZEĎ JE OPRAVDU VIDĚT Z KOSMU
19.4.2005

Velká čínská zeď je opravdu vidět z vesmíru. Svými fotografiemi to dosvědčil americký kosmonaut s čínskými předky Leroy Chiao.
Je to jistě velká úleva pro autory čínských učebnic, ale také pro politiky, kteří národní hrdost léta podporovali právě tvrzením, že Velká čínská zeď je viditelná i z vesmíru.
Přitom pochybnosti o tomto mýtu vyvolal shodou okolností první čínský astronaut Jang-Li wej v říjnu roku 2003.
Ten řekl, že ani po čtrnácti obletech zeměkoule Velkou čínskou zeď neviděl. Školy tehdy přemýšlely, zda by se učebnice neměly přepsat.
Oficiální čínský deník China Daily ale v úterý otiskl snímek vyfocený Chiaem ve vesmíru. Odborník potvrdil, že se opravdu jedná o monstrózní čínskou stavbu, a ne o nic jiného.
Chiao, který byl týdny v e-mailovém kontaktu s reportérem China Daily zároveň řekl, že Velká čínská zeď rozhodně není jedinou lidskou stavbou pozorovatelnou z kosmu. Naopak i bez použití teleskopu viděl letiště, města, ale také například egyptské pyramidy.
První informaci o tom, že je Velká čínská zeď vidět z vesmíru přinesl před čtyřiceti lety americký astronaut Eugen Cernan. Ten po příletu na zem nadšeně tvrdil, že stavbu určitě viděl a Číňané se této senzace ihned chytli.

50 LET HVĚZDÁRNY VALAŠSKÉ MEZIŘÍČÍ

V roce 2005 si pracovníci Hvězdárny Valašské Meziříčí společně s širokou veřejností připomenou významné jubileum: 50 let od otevření hvězdárny pro veřejnost. Její výstavba byla zahájena za poměrně složitých podmínek brzy po válce. Svého otevření se dočkala na podzim roku 1955. Hlavním organizátorem stavby a prvním ředitelem Hvězdárny Valašské Meziříčí byl Josef Doleček (1912-2003).

Ve své činnosti navázala nová hvězdárna především na přednáškovou činnost a pozorování Slunce, která organizoval ve své soukromé hvězdárničce Antonín Ballner. Určovalo se zde Wolfovo relativní číslo slunečních skvrn a již ve třicátých letech minulého století se informace zasílaly do světového centra v Curychu (Švýcarsko).

Hvězdárna Valašské Meziříčí se od svého založení věnuje především popularizaci astronomie formou přednášek, programů pro školy, večerních besed u dalekohledu, pořádáním letních táborů pro mládež, víkendových seminářů apod. Nejvíce oblíben je seminář, věnovaný úspěchům kosmonautiky a raketové techniky. Je pořádán již více než 30 let pravidelně o posledním listopadovém víkendu. Od roku 1955 navštívilo programy Hvězdárny Valašské Meziříčí 918 256 osob (stav k 31. 12. 2004).

V oblasti pozorovatelské činnosti se Hvězdárna Valašské Meziříčí zaměřuje na sledování jevů na Slunci (pořizování celkových i detailních snímků sluneční fotosféry, slunečních protuberancí, pozorování sluneční chromosféry), na měření okamžiků zákrytů hvězd tělesy sluneční soustavy a na sledování proměnných hvězd. K pozorováním se stále ve větší míře používá moderní CCD technika. Od roku 1956 je zde v provozu meteorologická stanice.

V letošním roce připravila Hvězdárna Valašské Meziříčí kromě standardních akcí, o nichž se můžete více dozvědět na internetových stránkách http://www.astrovm.cz, také některé mimořádné akce. Například 12. května 2005 se uskuteční slavnostní otevření areálu historického objektu Ballnerovy hvězdárny. V prostorách této nejstarší hvězdárny na Moravě bude zřízena výstavní minisíň s instalovanou výstavou, informující o historii Hvězdárny Valašské Meziříčí.

Hlavní událostí oslav 50. výročí otevření hvězdárny pro veřejnost bude setkání pracovníků a příznivců Hvězdárny Valašské Meziříčí, spojené s odhalením slunečních hodin v areálu hvězdárny (22. 9. 2005) a slavnostní seminář s názvem “50 let novodobé historie Hvězdárny Valašské Meziříčí”, který se uskuteční ve dnech 23. až 25. 9. 2005.

Jménem všech pracovníků Hvězdárny Valašské Meziříčí si dovoluji pozvat Vás na připravované programy, které se budou konat v prostorách hvězdárny v roce 2005.

František Martinek, zástupce ředitele Hvězdárny Valašské Meziříčí

Kontaktní adresy: Hvězdárna Valašské Meziříčí, Vsetínská 78, 757 01 Valašské Meziříčí, tel./fax: 571 611 928,

ŠÉF NASA CHCE VÍCE MANAŽEREK
  5.5.2005

Přivést větší množství žen do vyššího managementu amerického Národního úřadu pro letectví a vesmír (NASA) hodlá jeho nový šéf Michael Griffin, napsala agentura Reuters. NASA byl od svého vzniku v roce 1958 považovaný hlavně za baštu mužů, kam ženy pronikaly jen nesnadno; první Američanka, Sally Rideová, do kosmu letěla až v roce 1983. Od té doby ženy sice létaly na raketoplánech, sloužily na Mezinárodní kosmické stanici (ISS) a v roce 1999 se Eileen Collinsová stala první velitelkou raketoplánu, avšak z 22 manažerů NASA je pouze šest žen.

Články převzaté z denního tisku, časopisů a webových stránek nejsou redakčně nijak upravovány – proto mohou obsahovat chyby znalým čtenářem snadno odhalitelné. Ne všechny články vyjadřují můj názor a smýšlení …
Milan HALOUSEK, vydavatel