KOSMOS - NEWS č.
67
ČERVENEC-SRPEN 2005 / JULY-AUGUST 2005
PŘES PŘEKÁŽKY (OPĚT) KE
HVĚZDÁM
Pokud se podaří vyřešit zbývající technické problémy, zejména s čidly vyprázdnění vodíkové nádrže ET, odstartuje ještě v červenci z rampy 39B kosmodromu na mysu Canaveral na Floridě směrem k Mezinárodní vesmírné stanici ISS raketoplán Discovery se sedmičlennou posádkou na palubě. Poveze s sebou několik tun zásob a dlouho očekávaný důležitý náhradní díl - silový setrvačník pro stabilizaci a orientaci stanice.
Raketoplány, nezbytně potřebné pro dokončení stanice ISS i pro její průběžné zásobování a dovybavování se tak po téměř dvouapůlleté odstávce vrátí do provozu. Než k tomu však mohlo dojít, musel Národní úřad pro letectví a vesmír (NASA) vykonat obrovské množství práce.
Krátce poté, co se 1. února 2003 rozpadl v plamenech v atmosféře nad Texasem raketoplán Columbia a zahynula jeho celá posádka, byla ustanovena zvláštní vyšetřovací pracovní skupina (CAIB), tvořená odborníky z různých oborů, která měla za úkol prozkoumat průběh havárie ze všech dostupných zdrojů, zjistit příčinu neštěstí a vypracovat doporučení pro NASA, aby se podobným katastrofám v budoucnosti předešlo. Její úkol nebyl snadný, ale již v září 2003 vydala svoji závěrečnou zprávu, která konstatovala, že příčinou zániku Columbie byl během vzletu utržený kus pěnové izolace z odhazovací palivové nádrže, který prorazil náběžnou hranu křídla, kudy pronikla horká plazma do jeho nitra a způsobila jeho destrukci. Součástí závěrečné zprávy bylo celkem 29 doporučení jak na technická, tak na provozní, ale hlavně organizační opatření, které považovala CAIB za zásadní pro bezpečnost budoucího provozu tohoto kosmického dopravního prostředku. Z nich 15 považovala za natolik závažná, že doporučila, aby je NASA splnil ještě před opětovným uvedením raketoplánů do provozu.
Vydáním závěrečné zprávy práce skupiny CAIB, kterou vedl pensionovaný admirál Gehman, v podstatě skončila. Již v červenci 2003 ustavil tehdejší generální ředitel NASA Sean O'Keefe interní dohlížitelskou komisi (RTF TG), vedenou bývalými astronauty, generálem Thomasem P. Staffordem a Richardem O. Coveyem, aby dohlížela nad tím, jak NASA plní doporučení předložená vyšetřovací komisí CAIB, Tato komise se naposledy sešla 27. července 2005, aby definitivně zhodnotila dosavadní postup NASA při plnění požadavků CAIB a aby předložila svoje závěry generálnímu řediteli NASA Michaelu Griffinovi jako podklad k jeho rozhodnutí, zda vydat definitivní souhlas s obnovením letů raketoplánu.
Staffordova a Coveyova komise konstatovala, že z 15 požadovaných opatření se dosud NASA nepodařilo splnit tři z nich.
V prvé řadě se odborníkům NASA a dodavatele nepodařilo zcela vyloučit odpadávání pěnové tepelné izolace z palivové nádrže, ale pouze omezit, přestože byla nejexponovanější místa podstatně rekonstruována. Během testů sice z nejnebezpečnějších míst neodpadl kus těžší než 7 gramů, který by tepelnou ochranu raketoplánu neměl vážně poškodit, ale nikdo si nemůže být zcela jist, zda se případ Columbie nebude opakovat.
Druhým nesplněným bodem je požadavek CAIB, aby se podstatnou měrou zvýšila odolnost tepelné ochrany raketoplánu - tedy uhlíkových panelů kryjících náběžnou hranu křídla i keramických dlaždic chránících trup. Tento požadavek se ukázal být natolik technicky náročný, že by si vyžádal prakticky úplné překonstruování raketoplánů. Na to NASA nemá dost času s přihlédnutím k požadavku prezidenta Busche ukončit provoz raketoplánů nejpozději do konce roku 2010. I když bude obnoven provoz raketoplánů v letošním létě, bude obtížné v uvedeném termínu uskutečnit 28 plánovaných startů, potřebných na dokončení stanice ISS. Proto se vedení NASA rozhodlo přistoupit na zvýšené riziko spojené s používáním původní tepelné ochrany bez podstatných změn po celou dobu plánovaného používání raketoplánů.
Posledním bodem, splněným jen z části, bylo doporučení vyvinout metody inspekce povrchu raketoplánu s cílem odhalit na oběžné dráze poškození tepelné ochrany a následně tato poškození opravit. Zatímco první polovina požadavku - inspekce - byla beze zbytku splněna, komice RTF TG konstatovala, že žádná z pěti navržených metod opravy tepelné ochrany není dosud v takovém stádiu, aby byla v podmínkách kosmického letu použitelná. Ty metody, které jsou připraveny teď k vyzkoušení, jsou jen experimentální a je malá pravděpodobnost, že by rozsáhlejší poškození mohly spravit.
Zbývajících dvanáct položek na seznamu CAIB byly podle Staffordovy a Coveyovy komise splněno a v některých případech NASA udělal více, než mu doporučení předkládala.
Z technických požadavků šlo o prověrku panelů náběžné hrany po každém letu s využitím nejmodernějších metod. Požadavek na důkladnější snímkování vzlétajícího raketoplánu, fotografování odhozené palivové nádrže i družicového stupně na oběžné dráze a to včetně využití špionážních družic byl splněn bezezbytku. Zbývající položky na seznamu CAIB byly organizační a týkaly se zdokonalení postupů při pozemní kontrole během přípravy startu i restrukturalizace týmů řídících let, aby byla zajištěna dokonalejší komunikace mezi jednotlivými stupni managementu.
Přestože komise RTF TG měla vážné výhrady, rozhodnutí bylo na generálním
řediteli NASA. A ten řekl: "Leťte!"
Držme palce, aby let dopadl dobře.
Antonín Vítek, autor internetové encyklopedie kosmonautiky http://www.lib.cas.cz/www/space.40/
AKTUALITY ZE SVĚTA
KOSMONAUTIKY
DISCOVERY ODSTARTOVALA!!!
V úterý 26.července 2005 v 16:39:00 SELČ odstartovala expedice
Discovery STS-114. Během startu došlo ke třem zaznamenaným incidentům:
Několik sekund po startu, v době, kdy celá sestava měla ještě velmi malou dopřednou
rychlost, byla zaznamenána srážka přední části odhazovací nádrže s blíže
neidentifikovaným ptákem.
Druhý incident se odehrál 66 sekund po startu. Televizní kamera zaznamenala odpadnutí povrchové vrstvy – v podstatě krycí glazury – na dvou dlaždicích tepelné ochrany
Nejzávažnější byl třetí incident, který se odehrál těsně po odhození pomocných startovacích motorů SRB (Solid Rocket Booster) v T +126 sekund. Stejné kamera jako v předchozím případě zaznamenala utržený kus pěnové izolace, mnohem větší než ten, který svým nárazem do náběžné hrany křídla způsobil katastrofální poškození raketoplánu Columbia vedoucí k jeho zničení během sestupu zemskou atmosférou. Tentokrát utržený kus prolétl neškodně kolem raketoplánu a nezpůsobil na něm vůbec žádné škody.
Podrobnější informace o celé expedici STS-114 přineseme v příštím čísle KN
906 DNÍ a 39 MINUT ČEKALA
AMERIKA
NA SVŮJ NÁVRAT DO KOSMU …
Až po dlouhých 21.744 hodinách a 39 minutách po oficiálním okamžiku havárie raketoplánu Columbia se opět ozvalo “GO” a na svojí misi se vydala další posádka vesmírného stroje.
Všichni jsme na tento okamžik dlouho čekali, všichni jsme se těšili a byli zároveň nervózní. Určitě si každý alespoň v duchu představoval katastrofické scénáře dalšího vývoje americké kosmonautiky kdyby se tento let nepovedl. Je jistě ironií osudu, že právě opětovně utržený kus pěnové izolace ET mohl vážně porušit celistvost a bezpečnost Discovery. Právě té izolace, která způsobila havárii Columbie, právě té izolace na jejíž zdokonalení věnovala NASA před tímto startem ohromné množství času a peněz. A přesto se odtrhl kus mnohem větší než před dvěmi a půl roky. Tentokrát naštěstí netrefil …
Myslím, že velká řada z vás sledovala start Discovery v některém z přímých přenosů – na slovenské televizi komentoval start Tomáš Přibyl, na české ČT24 potom Tonda Vítek a Jan Kolář. Nezapomenutelné zážitky přinesla ale především internetová NASA TV. Záběry z několika desítek kamer rozmístěných na zemi i na startující Discovery a nádrži ET byly uchvacující. Musím se přiznat, že jsem v životě ještě nic podobného neviděl, a že mě při některých fascinujících záběrech až běhal mráz po zádech a měl jsem slzičky v očích. Stejně fascinující byly potom na NASA TV i záběry přiblížení Discovery k ISS, revizního obletu a spojení se stanicí. Jak napsal někdo v diskusi na Kosmo.cz: “Byli jsme tam u toho taky…”. A já dodávám: “A bylo to vzrušující a nezapomenutelné!”.
Současně s tímto číslem KOSMOS-NEWS dostáváte do ruky i letní speciální přílohu věnovanou přehledu aktivních astronautů a kosmonautů celého světa.
Autorem nejúplnějšího přehledu, který kdy u nás byl vydán, je Tomáš PŘIBYL. Za spoustu práce na přípravě tohoto výborného dokumentu mu patří veliké poděkování.
Vydání Speciálu Léto 2005 je poděkováním redakce KOSMOS-NEWS všem čtenářům.
Váš
Milan HALOUSEK
DALI SI TOPINKY A BUCHTY
27.7.2005
Zatímco žaludky inženýrů NASA před startem nejspíš stahovala nervozita,
sedmička astronautů si žaludky naopak trochu roztáhla.
Poslední “pozemskou” snídani před startem si posádka sice dopřála již kolem
půlnoci, i přesto však během ní rozdávala úsměvy. Collinsová, jediná žena,
která kdy velela americkému raketoplánu, si dopřála několik opečených chlebů a
trochu ovoce, stejnou kombinaci zvolil i pilot Jim Kelly.
Japonský kosmonaut Soiči Noguči kromě ovoce zvolil hovězí sendvič. Sendvič, avšak
kuřecí, měli i Steve Robinson a Charlie Camarda. Druhá žena v posádce - Wendy
Lawrenceová - i astronaut Andy Thomas zase volili vdolky. Všichni dohromady pak dostali
tradiční dort s nápisem STS-114, což znamená 114. let raketoplánu. K uvolnění
nálady přispěl i Robinson, který zahrál na kytaru několik písní, než odešli k
instruktáži o počasí.
Veselost, kterou podkreslovaly i barevné havajské košile, měla možná trochu zahnat
obavy z toho, aby je i přes všechna ujištění odborníků nepotkal stejný osud jako
svého času posádku raketoplánu Columbie.
- Emblém 11.posádky ISS uveřejněný na první
stránce minulého KN není oficiální a nebude se v této podobě vůbec vyrábět –
astronaut ESA Thomas REITER bude totiž oficiálně členem až 12.
posádky Mezinárodní kosmické stanice. (Milan HALOUSEK)
GENE CERNAN PO OPERACI
Počátkem července 2005 bylo oznámeno, že Eugene “Gene” Cernan (Gemini-9/1966, Apo-llo-10/1969 a Apollo-17/ 1972), “poslední muž na Měsíci”, prodělal v St. Lukes Hospital v Houstonu (stát Texas) operaci srdce, kdy mu byl implementován trojitý bypass. Zpráva ale nehovoří o tom, zdali šlo o plánovaný preventivní zákrok nebo o reakci na akutní příhodu.
VÝSTAVA “VESMÍR JAKO NA
DLANI” V BRNĚ!
Od pátku 5. do neděle 21. srpna 2005 se bude v Brně konat unikátní výstava “Vesmír jako na dlani” věnovaná vesmíru, kosmonautice a kosmickým letům vůbec. Jedná se o výstavu připravenou ve spolupráci s firmou Space Services International (v níž figuruje našincům dobře známý Tasillo Römisch). Výstava (celá expozice má hmotnost úctyhodných osmdesát tun) seznamuje se základními informacemi ohledně kosmických letů s tím, že klade důraz na jejich lidský rozměr (život na oběžné dráze, stravování, problémy apod.). Vstup je zdarma. Výstava se koná v Galerii Vaňkovka – nová nákupní galerie ve středu města Brna přímo mezi hlavním vlakovým nádražím a autobusovým nádražím Zvonařka.
Doporučujeme využít prohlídky s průvodcem, které se konají vždy ve čtvrtek, pátek, sobotu a v neděli, a to každý den v 11:00, 15:00 a 17:00 hodin. Průvodcovské služby bude zajišťovat čtenářům KN jistě dobře známý Tomáš Přibyl.
V době uzávěrky tohoto KN nebyly známé další podrobnosti, jakmile je zjistíme, zveřejníme je na stránkách
www.kosmo.cz a / nebo www.kosmonaut.cz
KOSMONAUT V TEPLICÍCH!!!
9.7.2005
V Císařských lázních v Teplicích absolvoval léčbu první ruský kosmonaut. Jurij Georgijevič Šargin, hrdina Ruské federace, byl 434. člověkem ve vesmíru. Let absolvoval 14. října loňského roku a na dráhu ho vynesla kosmická loď Sojuz TMA - 5. Důvodem pobytu kosmonauta Šargina v Teplicích byla takzvaná sekundární rehabilitace, kterou musí projít v rámci celkové rekonvalescence každý kosmonaut. Ruští kosmonauté budou v teplických lázních pobývat před letem do vesmíru a také po něm.
TŘI PÁRY PRO SHEN ZHOU-6
Počátkem července 2005 Čína oznámila, že už v prosinci 2004 (!) bylo rozhodnuto o třech dvojicích kandidátů pro let na lodi Shen Zhou-6. Z nich by měla být 24 hodin před startem vybrána hlavní posádka, která má “nejméně pětidenní let” absolvovat. Start se připravuje na září 2005. Jména šesti finalistů nebyla zveřejněna stejně jako složení dvojic, které do “bitvy” o Shen Zhou-6 šly. Čína zároveň oznámila, že do budoucna počítá s urychlením svého kosmického programu a s pilotovaným startem každý rok.
NĚKOLIK TIPŮ NA VÝLET
Léto je doba dovolených, odpočinku a taky výletů. Několik tipů na (nejen) letní výlety Vám přinášíme na následujících řádcích. (Akce jsou pouze v rámci Evropy.)
Ve dnech 27. a 28. srpna 2005 bude ve Fleslandu (Norsko) na letišti Bergen astronaut William Anders z první lunární výpravy Apollo-8.
Ve dnech 9. až 11. září 2005 se v Neubrandenburgu (Německo) uskuteční už 21. kosmické dny, na nichž budou přítomni kosmonauti Alexandr Volkov (Sojuz T-14/1985, Sojuz TM-7/1988 a Sojuz TM-13/1991), Boris Volynov (Sojuz-5/1969 a Sojuz-21/1976), Saližan Šaripov (Endeavour STS-89/1998 a Sojuz TMA-5/2004) a Hans Schlegel (Columbia STS-55/1993). Vřele doporučuje spojit s návštěvou muzea v Peenemünde, které je od Neubrandenburgu asi sto kilometrů severně.
Sedmnáctého září 2005 se v Berlíně (Německo) uskuteční akce Tag der Weltraumfahrt (Den kosmických letů). Většinou se koná v Kolíně nad Rýnem (kde loni bylo skoro třicet kosmonautů – viz KN 58 říjen 2004).
Prvního října 2005 se v Morgenröthe-Rautenkranz (Německo) uskuteční setkání kosmonautů Sigmunda Jähna (Sojuz-31/1978), Umberta Guidoniho (Columbia STS-75/1996 a Endeavour STS-100/2001) a Vladimíra Remka (Sojuz-28/1978).
Ve dnech 28. až 30. října 2005 budou na Heathrow (Velká Británie) k vidění v rámci akce Autographica Buzz Aldrin (Gemini-12/1966 a Apollo-11/1969), Alan Bean (Apollo-12/1969 a Skylab SL-3/1973), Charles Duke (Apollo-16/1972) a Jack Lousma (Skylab SL-3/1973 a Columbia STS-3/1982).
Čtvrtého listopadu 2005 bude na Světovém záhadologickém fóru (World Mystery Forum) v Interlakenu ve Švýcarsku astronaut Edgar Mitchell, pilot lunárního modulu Apolla-14 (1971).
Šestnáctého prosince 2005 bude mít v Canterbury (Velká Británie) v Brabourne Lecture Theatre (Keynes College) přednášku americký astronaut Michael Foale (Atlantis STS-45/1992, Discovery STS-56/1993, Discovery STS-63/1995, Atlantis STS-84/1997, Discovery STS-103/1999 a Sojuz TMA-3/2003). Zúčastnil se dlouhodobých letů na stanice Mir a ISS a jako jediný Američan strávil ve vesmíru déle než jeden rok (skoro 374 dní).
WILLIAM READDY OPOUŠTÍ NASA
Jednou z prvních “obětí” působení nového administ-rátora NASA Micha-ela Griffina (své funkce se ujal 12. dubna 2005) se stane William Readdy, kte-rý působil ve funkci Associate Administ-rator for Space Flight v ústředí (NASA Headquarters). Readdy je bývalým astronautem, veteránem z letů Discovery STS-42/1992, Discovery STS-51/1993 a Atlantis STS-79/1996. Svoji funkci by měl podle zákulisních zpráv opustit k 31.7. 2005.
TRAGÉDIE?
RODINĚ POMŮŽE JINÝ ASTRONAUT
13.7.2005
Před odletem do vesmíru si každý člen posádky vybere astronauta, který zůstává na Zemi, aby v případě katastrofy pomohl jeho rodině. Platí to i pro posádku Discovery.
Tři jeho členové mají zkušenost s pomocí pozůstalým. Být vybrán za rodinného
pomocníka - to platí za čest. "Ve chvíli ztráty blízkých je nejhorší pocit
bezmoci. Pokud může člověk pomoci, je to to nejlepší na světě,"říká člen
nynější posádky Discovery Steve Robinson.
Sám pomáhal rodině Michaela Andersona, který zahynul při návratu Columbie. Pilota
Jamese Kellyho si před startem Columbie vybrala za rodinného pomocníka astronautka
Laurel Clarková. "Věděla, že budu potřebovat někoho silného, koho budu
respektovat," tvrdí její manžel Jonathan Clark, lékař NASA. Na svoji ženu
čekal v Kennedyho vesmírném středisku, když Columbia při sestupu do atmosféry
shořela.
Domů do Houstonu se vracel v šoku. Na letišti se ho už ale ujal Kelly a hned ho odvedl
mezi přátele astronauty. "Začali jsme pít a povídat si,"vzpomíná Clark. V
příštích měsících Kelly věnoval Clarkovi až 80 hodin týdně, aby mu pomáhal s
dětmi a dělal mu společnost. Zkušenost to byla pro Kellyho stejně jako Andrewa
Thomase, třetího z posádky Discovery, jenž pomáhal rodinám astronautů z Columbie.
"Něco těm rodinám dlužíme," říká Thomas. Let Discovery a také plán
vrátit se na Měsíc je prý naplněním odkazu astronautů z Columbie.
Na fotografii: Hrob Laurel CLARKOVÉ na Arlingtonském národním hgřbitově (Virginia, USA)
V sobotu 9. července 2005 přiletěla z Houstonu na Floridu sedmičlenná posádka raketoplánu Discovery STS-114, přičemž každý z astronautů měl na kombinéze nášivku se jménem a příjmením. Překvapila ovšem jedna z astronautek, která hrdě šla se jmenovkou “Wendy Thomas(ová)” na klopě.
Připomeňme si, že její oficiální jméno je Wendy Lawrencová, nicméně v posádce se jistý Andrew Thomas vyskytoval. Možná někoho napadlo, zdali se podruhé v historii nevydává do vesmíru manželský pár (poprvé Mark Lee a Jane Davisová na Endeavouru STS-47/1992).
Realita ale byla mnohem prozaičtější – šlo o recesi. Jeden nejmenovaný astronaut z oddílu NASA totiž poskytl před startem STS-114 rozhovor pro novináře, v němž omylem hovořil o Wendy Lawrencové jako o “paní Thomasové”. Samozřejmě, že astronauti se nedorozuměním dobře bavili a Wendy kráčela po runwayi Kennedyho kosmického střediska s hrdou jmenovkou “Thomas(ová)”.
PS Nicméně slíbila, že na start STS-114 půjde pod svým skutečným jménem, nikoliv pod pseudonymem…
ANDREW ALLEN PŘEŽIL TVRDÉ
PŘISTÁNÍ
V úterý 5. července 2005 přistával na letišti Space Coast Regional Airport nedaleko floridského Titusville bývalý americký astronaut Andrew Allen (veterán z letů Atlantis STS-46/1992, Columbia STS-62/1994 a Columbia STS-75/1996). Přistání se strojem Piper Seneca V ale nedopadlo tak, jak si Allen představoval, neboť při něm byl poškozen příďový podvozek, který se zlomil. Vyšetřovací komise FAA (Federal Aviation Administration) a NTSB (National Transportation Safety Board) nyní nehodu vyšetřují včetně míry zavinění (pilotní chyba vs. technická závada nebo kombinace obou faktorů). Podle místních záchranářů ale měl Allen (vyvázl bez zranění) notný kus štěstí, protože nehoda mohla dopadnout výrazně hůře.
MISE PRO EVROPSKÉ KOSMONAUTY
Nejbližším evropským kosmonautem, který se vydá do vesmíru, bude Thomas Reiter (Německo, dosud Sojuz TM-22/1995), který má vzlétnout na palubě raketoplánu Atlantis STS-121. (Náhradníka mu dělá Leopold Eyharts z Francie, dosud Sojuz TM-27/1998.) Start byl v době uzávěrky tohoto KN oficiálně stanoven na 9. září 2005. Reiter se ale nebude vracet tímtéž raketoplánem na Zemi, nýbrž až po absolvování dlouhodobého pobytu na ISS má přistát v rámci mise Atlantis STS-116 (start 30. března 2006). Stejného letu raketoplánu se má zúčastnit a ISS krátkodobě navštívit další astronaut ESA, švédský nováček Christer Fuglesang. Zatím neoficiální jsou další nominace. Hans Schlegel (Německo, dosud Columbia STS-55/1993) má letět na Discovery STS-122 (zatím březen 2007), kdy doprovodí do vesmíru evropskou laboratoř Columbus. V Endeavouru STS-123 (květen 2007) pak má letět další Evropan, Paolo Nespoli (Itálie). V té době by už měl na ISS pracovat dlouhodobě další evropský kosmonaut, a to Leopold Eyharts (náhradník Reitera – viz výše). Startovat má coby člen patnácté základní posádky na Sojuzu TMA-10 (březen 2007). Jeho náhradníkem bude Frank De Winne (Belgie, dosud Sojuz TMA-1/2002).
POHLED DO
ZÁKULISÍ KOSMICKÝCH MISÍ
GALILEO, MER A KEPLER
Nedělní podvečer 10.července 2005 přinesl českým zájemcům o kosmonautiku jedinečnou možnost podívat se až do “kuchyně” ve které NASA připravovala a připravuje své kosmické projekty. O své práci na misích GALILEO, MER a KEPLER si přišla popovídat paní Nagin COX, systémový inženýr z pasadenské Jet Propulsion Laboratory.
Více než dvouhodinové vyprávění ženy, která byla u velkých úspěchů NASA poslední doby, bylo doplněno množstvím unikátních fotografií z jejího osobního archivu.
A i k známým fotografiím z roverů Spirit a Opportunity dokázala paní Cox uvést řadu unikátních osobních postřehů. Posluchači se tak dozvěděli např. historku o tom, jak pracovníci pozemního řídícího střediska MERů nakupovali po celé Californii pytle různě jemných písků a z nich potom “vytvářeli” co nejvěrnější napodobeninu závěje, v níž před nedávnem uvízl Opportunity. Nebo kolik lidí se v jednotlivých fázích projektu na misi k Marsu podílelo. Jen pro doplnění – v současné době zajišťuje činnost obou roverů zhruba 80 pracovníků JPL.
V závěru se příjemná paní Nagin Cox vyznala z radosti, kterou jí přinesla nabídka podílet se na nově připravovaném projektu KEPLER – speciálním dalekohledu na oběžné dráze, který bude hledat planety podobné Zemi u hvězd mimo naší Sluneční soustavu (plánovaný start v roce 2007). Jak sama řekla, jde o nejúžasnější projekt NASA v dějinách.
O jejích vysokých kvalitách svědčí fakt, že se stala zástupcem hlavního inženýra projektu. Ve stejné funkci již pracovala v projektu MER.
Součástí programového odpoledne v pražském Planetáriu byl i blok přednášek o hledání planet mimo Sluneční soustavu a premiéra komponovaného pořadu “Cizí světy – hledá se Země”.
Závěrem snad pouhé postesknutí: škoda, že ani tak zajímavá osobnost, jakou paní Nagin Cox bezesporu s ohledem na svojí práci je, nepřivede do Planetária více zájemců. Kdo by mohl našincům, odkázaným v drtivé většině pouze na zprostředkované informace z internetu a odborného tisku, sdělit víc než člověk přímo do úžasných projektů NASA zapojený? Nenaplněný sál Planetária je asi jediným mínusem zajímavého programu.
Věřím, že všichni posluchači si z vyprávění paní Nagin odnesli milé vzpomínky a zajímavé informace.
OLSEN SI BROUSÍ ZUBY NA
SOJUZ TMA-7
Nejprve bylo s velkou pompou oznámeno, že se stane třetím kosmickým turistou (po Dennisu Titovi a Marku Shuttleworthovi). Pak představitelé ruské kosmonautiky rozšířili informace, že je ze zdravotních důvodů trvale neschopen kosmického letu – což on sám ale popíral a prohlašoval, že jde o potíže pouze dočasné. Následně se na jaře 2005 do Hvězdného městečka vrátil a zahájil přípravu s tím, že je vyloučené, aby letěl dříve než na jaře 2006. Nyní to vypadá, že by se mohl stát třetím členem posádky lodi Sojuz TMA-7 (start v říjnu 2005). Řeč je o Gregory Olsenovi (na první fotografii) a jak vidno, jeho cesta za životním snem není vůbec jednoduchá. Nicméně podle tiskového prohlášení ruské Federální kosmické agentury ze dne 6. července 2005 je otevřená a po schůzce s jejím ředitelem Anatolijem Perinovem bylo dohodnuto, že by se mohla uskutečnit právě na lodi Sojuz TMA-7. Zajímavé je také jméno jeho zvažovaného náhradníka – tím je Sergej Kostěnko, ředitel ruské pobočky společnosti Space Adventures (která lety turistů do vesmíru organizuje). Ještě na jaře 2005 se uvažovalo, že by třetím členem posádky Sojuzu TMA-7 (kromě dvanácté základní posádky ISS: William McArthur a Valerij Tokarev) mohl být Sergej Alexandrovič Žukov, generální ředitel Ruského střediska transferu technologií při Roskosmosu (a zároveň kandidát z roku 2003, takže by byl prvním členem tohoto oddílu na oběžné dráze).
ČERNÁ SKŘÍŇKA PRO
RAKETOPLÁNY
(27.5.2005, Česká astronomická
společnost,
Hvězdárna Valašské Meziříčí)
Americká společnost Aerospace Corporation, která má své sídlo v El Segondo (Kalifornie, USA) a NASA uzavřely dohodu o realizaci návrhu a výroby neobyčejného kosmického zařízení. Jedná se o tzv. černou skříňku pro pilotované kosmické lodě včetně raketoplánů, která bude schopna samostatného návratu na Zemi při havárii kosmické lodě.
Toto zařízení, jehož obdobu známe z letecké dopravy, je označováno zkratkou REBR (Reentry Breakup Recorder - záznamník havárie při návratu). Přestože se jedná o velice malé zařízení o průměru 0,3 m a hmotnosti necelého jednoho kilogramu, bude schopno absolvovat samostatný sestup zemskou atmosférou.
Za letu bude toto zařízení ve tvaru kužele upevněno na vnějším povrchu kosmické lodě. Během nejdůležitější fáze sestupu budou speciální mikrodetektory o hmotnosti pouhých několika gramů shromažďovat data o teplotě, tlaku a dalších parametrech okolního prostředí (plazmy v okolí návratové kabiny) i na povrchu kosmické lodě. Vlastní systém tepelné ochrany zajistí aparatuře bezpečný průlet atmosférou.
Nízko nad zemským povrchem se černá skříňka oddělí od návratové kabiny a zahájí samostatný sestup. V okamžiku oddělení naváže kontakt s telekomunikační družicí na oběžné dráze, přes kterou předá do řídícího centra veškerá naměřená data. Velmi důležité mohou být tyto údaje především při havarijním sestupu raketoplánu či jiné pilotované kosmické lodě. Veškerá data předá zařízení REBR do řídícího centra ještě před dopadem na zemský povrch. V jednom konstrukčním návrhu se počítá s vybavením malým padákem pro bezpečné přistání.
NASA předpokládá, že toto zařízení bude použito u nových amerických kosmických lodí CEV (Crew Exploration Vehicle), které by měly nahradit současné raketoplány. To však není všechno. Po malých konstrukčních úpravách může zařízení sloužit k samostatným výzkumným letům na různých planetách sluneční soustavy. Díky jednoduchosti, minimální hmotnosti a malým finančním nákladům mohou být vyslány desítky těchto miniaturních "výzkumníků" do atmosfér Venuše, Marsu či obřích planet. Pro výzkum Marsu mohou být například vybaveny chemickými a biologickými "minilaboratořemi" za účelem pátrání po stopách současného či minulého života.
Zařízení REBR bude opatřeno tepelným štítem, bateriemi, záznamníkem dat, potřebnými detektory a vysílačem. První zkušební start by se mohl uskutečnit již v roce 2006.
Zdroj: www.spacenews.ru a http://www.nasa.gov/lb/centers/ames/research/exploringtheuniverse/blackbox.html
VESMÍRNÝ INSPEKTOR
28.6.2005
ISS nebo kosmické lodě bude možná již v brzké době na cestě vesmírem doprovázet malé kulovité těleso, které zkontroluje jejich zevnějšek.
Američtí odborníci z NASA nyní testují přístroj nazvaný Mini AERCam (Miniature Autonomous Extravehicular Robotic Camera), který by mohl na svou první kosmickou misi odstartovat už v roce 2006 nebo 2007. Zařízení se bude vznášet v blízkosti raketoplánu a bude prověřovat, zda není poškozen jeho tepelný štít. “Výhodou Mini AERCam je to, že se můžete podívat, kam chcete z jakéhokoli úhlu nebo vzdálenosti,” říká Steven Frederickson, vedoucí výzkumného projektu NASA. Testovaný prototyp má zatím zabudovaný pouze digitální kamerový systém, ale Frederickson tvrdí, že může být vybaven i speciálními čidly, které například zaznamenají únik paliva. Přístroj má průměr 19 centimetrů a váží pouze 4,5 kilogramu. NASA už dřívější, větší verzi zařízení testovala v roce 1997 při vesmírném letu raketoplánu Columbia.
BEAGLE 2 NEMĚL VŮBEC
VZNIKNOUT
( www.astro.cz , Pavel Koten - Česká
astronomická společnost)
Modul Beagle 2, který měl o vánocích roku 2003 přistát na povrchu Marsu, se nikdy neozval. Teprve nyní však byly zveřejněny výsledky vyšetřování, které jsou pro ESA a britskou vládu až zahanbující. Modul totiž podle nich neměl vůbec být postaven!
Sonda Mars Express dorazila k Marsu v prosinci roku 2003. Dopravila sebou i maličký modul Beagle 2, který měl na povrchu planety přistát a pátrat zde po stopách minulého či současného života. Modul se po oddělení od mateřské sondy již nikdy neozval. Ani pátrání dalších sond z oběžné dráhy po něm nebyla úspěšná. Evropská kosmická agentura i britská vláda ustavili komisi, která už v únoru 2004 předala zprávu o výsledku vyšetřování neúspěšné výpravy. Tato zpráva ale nebyla zveřejněna a nemohli do ní nahlédnout ani vedoucí představitelé projektu Beagle 2. Místo toho byla uvolněna pouze doporučení pro další výpravy.
Média nyní využila nového zákona o svobodném přístupu k informacím, který ve Velké Británii platí od začátku letošního roku, a ke zprávě získala přístup. Ukazuje se, že v ní nejsou téměř žádné citlivé informaci o spolupráci mezi agenturami či cenné informace komerčního charakteru. Ze zprávy nicméně vyplývají poněkud zahanbující skutečnosti pro obě strany. Projekt Beagle 2 totiž podle ní neměl vůbec vzniknout! Na počátku projektu v roce 1997 bylo stanoveno, že projekt nebude schválen, pokud jeho tým neshromáždí potřebné finanční prostředky do listopadu 1998. Ve skutečnosti bylo v tu dobu k dispozici jen 6 miliónů liber z plánovaných 24 miliónů. Přesto projekt začal. Celková částka byla nakonec překročena a projekt stál 42 miliónů liber.
Další hrubou chybou podle vyšetřující komise bylo, že ESA k modulu přistupovala jako k experimentu k mateřské lodi pouze připojenému. S modulem se mělo zacházet jako se samostatnou sondou a projekt měl být posuzován přísněji. Z tohoto rozhodnutí vyplynula řada dalších těžkostí, které projekt komplikovaly. (Zdroj:New Scientist)
POVRCH MĚSÍCE NA GOOGLE
MAPS
21.7. 2005
Na počest prvního přistání člověka na Měsíci (20. července 1969) se rozhodl Google rozšířit svou sbírku map o fotografie povrchu měsíce od NASA. Na adrese http://moon.google.com/ si můžete sami vyzkoušet procházku po povrchu Měsíce. Prostředí i ovládání je stejné jako u Google Maps.
Nečekejte ale detailní pohled na kompletní povrch Měsíce, v mapě jsou dostupné zejména fotografie míst přistání šesti misí Apollo s popisnými praporky, kde se dozvíte datum mise a složení posádky. Jak bylo řečeno, materiály pocházejí přímo od NASA, takže zde najdeme vše, co byla tato agentura ochotna poskytnout.
Vůbec nejzajímavější pohled se vám naskytne při nastavení maximálního přiblížení povrchu Měsíce. Rozhodně doporučuji vyzkoušet, konečně se dozvíte, z jakého materiálu je Měsíc tvořen. Zástupci Googlu rovněž slibují, že kolem roku 2069 chystají integrovat do těchto map i Google Local, které návštěvníkům pomohou najít důležité místní informace, telefonní čísla a podobně... (Zdroj: BetaNews)
DO
VESMÍRU BUDETE MOCI BRZO LETĚT I VY
27.2.2005
Nejen o pobytu na oběžné dráze vypráví v rozhovoru pro LN nizozemský astronaut André Kuipers. Minulý týden se zúčastnil konference o výzkumu vesmíru v Bruselu.
* LN: Kolik času jste strávil ve vesmíru?
Celkem jedenáct dní, z toho dva dny zabrala cesta v Sojuzu na Mezinárodní kosmickou
stanici (ISS), devět dní jsem strávil na ní, cesta zpátky trvala čtyři hodiny.
* LN: To je cesta dolů o tolik rychlejší?
* LN: Jaký byl účel mise Delta, které jste se zúčastnil?
* LN: Co bylo vaším hlavním úkolem?
* LN: Na jakém principu vibrační vesta funguje?
* LN: Bylo vám ve vesmíru taky špatně?
* LN: Prošel jste se ve volném prostoru?
* LN: Má obyčejný člověk šanci podívat se někdy do vesmíru?
* LN: Ale i tyto "skoky do vesmíru" jsou jen pro bohaté...
* LN: Nemáte pocit, že se americká veřejnost zajímá o výzkum vesmíru víc než lidé v Evropě?
* LN: Amerika také do vesmíru investuje mnohem víc peněz...
* LN: Co byste poradil lidem, kteří by se chtěli stát astronauty?
* LN: Takže jste měl štěstí?
* LN: Češi tedy mají smůlu...
* LN: Mluvil jste o věkové hranici ale John Glenn letěl do vesmíru v 77 letech...
* LN: Co děláte teď, po návratu z vesmíru?
Kdo je André Kuipers:
MOSKVA HLEDÁ ADEPTY
K SIMULACI LETU NA MARS
21.7.2005
Ruská Federální kosmická agentura (RKA) počítá v příštích letech s náborem
dobrovolníků, kteří by se zúčastnili simulace letu na Mars a návratu zpět na Zemi
v reálném čase a strávili tak v uzavřeném modulu raketoplánu za podmínek
odpovídajících pobytu v kosmu celkem 500 dní.
K účasti na experimentu “se mohou hlásit všichni zájemci včetně cizinců,”
citovala šéfa agentury Anatolije Perminova ruskojazyčná BBC. Po tvrdém konkursu a
výcviku má být vybráno celkem šest adeptů.
Chystaný konkurs je jedním z bodů ruského kosmického programu pro roky 2006-15,
který minulý čtvrtek schválila ruská vláda.
Plán počítá v příštích deseti letech s navýšením rozpočtu na 305 mld. rublů
(přes 250 mld. Kč): jen na výzkum má být podle Perminova v roce 2006 vyčleněno 23
mld. rublů, tedy o čtvrtinu více než letos. Přesto je ale částka podle odborníků
skrovná ve srovnání s finančními zdroji amerického Národního úřadu pro letectví
a vesmír (NASA).
Příliv financí by měl pomoci dotáhnout také současný program na období 2001-5.
Roskosmos by například měl vypustit do vesmíru osmnáct telekomunikačních,
navigačních, meteorologických aj. satelitů. Rusko má podle deníku Kommersant nyní
na oběžné dráze celkem 96 vojenských a civilních satelitů, z nichž více než 60
procent už je za garančním limitem.
Předseda vlády Michail Fradkov během jednání o kosmickém programu nicméně
zdůraznil, že “stále jen doháníme laťku, kterou jsme ztratili”. Také podle
ministra průmyslu a obchodu Germana Grefa by Ruská kosmická agentura měla zvýšit
svou konkurenceschopnost.
Nový kosmický plán počítá i s mezinárodní spoluprací: Rusko se chce podle něj
například spolu s USA podílet na projektu pilotovaného letu na Měsíc. Roskosmos se
také chystá ve spolupráci s Evropskou kosmickou agenturou (ESA) dokončit raketoplán
Kliper.
Tato vesmírná loď pro šestičlennou posádku by měla být schopna přistání i na
obřích mezinárodních letištích první třídy. Kliper má nahradit současné
raketoplány Sojuz. Podle Perminova má být tento raketoplán schopný létat nejen k
ISS, ale i k Měsíci. Počítá se s ním rovněž pro případ nutné evakuace
dlouhodobých posádek kosmických stanic. Maketa raketoplánu již byla představena
letos na aerosalonu ve francouzském Le Bourget.
100% OVĚŘENÉ ADRESY
(část 3.)
Mark N. BROWN, Director of Aerospace, General Research Corp., ...
... adresa zveřejněna pouze v tištěné verzi zpravodaje KOSMOS-NEWS
Duane E. GRAVELINE, ...
... adresa zveřejněna pouze v tištěné verzi zpravodaje KOSMOS-NEWS
Kevin P. CHILTON, Deputy Director, ...
... adresa zveřejněna pouze v tištěné verzi zpravodaje KOSMOS-NEWS
Richard H. TRULY, Vice Admiral, Director, ...
... adresa zveřejněna pouze v tištěné verzi zpravodaje KOSMOS-NEWS
Karol J. BOBKO, VP Product Development, ...
... adresa zveřejněna pouze v tištěné verzi zpravodaje KOSMOS-NEWS
Matthew ABBOTT, Mission Operations, Mission Operations Directorate,
...
... adresa zveřejněna pouze v tištěné verzi zpravodaje KOSMOS-NEWS
Jim BELL, Asteroid Rendezvous, ...
... adresa zveřejněna pouze v tištěné verzi zpravodaje KOSMOS-NEWS
William B. BINNIE, pilot Roton, ...
... adresa zveřejněna pouze v tištěné verzi zpravodaje KOSMOS-NEWS
Charles Eldon BRADY, ...
... adresa zveřejněna pouze v tištěné verzi zpravodaje KOSMOS-NEWS
Guy-Christopher COPPEL, NASA People at work Photographic Essay, ...
... adresa zveřejněna pouze v tištěné verzi zpravodaje KOSMOS-NEWS
Walter CRONKITE, legendární TV komentátor z éry Apollo, ...
... adresa zveřejněna pouze v tištěné verzi zpravodaje KOSMOS-NEWS
Nigel HEY, Solar Systém, ...
... adresa zveřejněna pouze v tištěné verzi zpravodaje KOSMOS-NEWS
Chris KRAFT, hlavní letový ředitel projektu Mercury, ...
... adresa zveřejněna pouze v tištěné verzi zpravodaje KOSMOS-NEWS
Eugene KRANZ, ředitel směny v řídícím středisku NASA
v Houstonu při měsíčních expedicích Apollo, ...
... adresa zveřejněna pouze v tištěné verzi zpravodaje KOSMOS-NEWS
NASLOUCHAJÍCÍ A MLUVÍCÍ
POČÍTAČ
BUDE POPRVÉ VYZKOUŠEN VE VESMÍRU
6.7.2005
Fanoušci filmu Vesmírná odysea se jistě zaradují. NASA totiž připravuje ve spolupráci s počítačovými firmami systém, který bude poslouchat verbální pokyny astronautů a podle nich pak povely vykonávat; zařízení bude rovněž schopné hovořit. Není však lepší zvolit něco méně rizikového? A vůbec, Microsofte a IBM, kde jsou ty dlouho slibované počítače s rozpoznáváním lidské řeči?
NASA uvádí, že zavedení tohoto principu významně usnadní astronautům práci – verbální příkazy jsou podstatně snazší než honění myši a ťukání na klávesnici; to se ostatně zvlášť neobratně provádí v případech, kdy je kosmonaut ve skafandru mimo stanici. Jedinou škodou a nedostatkem vtipu manažerů z NASA je, že počítač nebude pojmenován HAL, jak by se slušelo, ale Clarissa. Ale možná je to i pověrčivostí.
NASA dále říká, že nejtěžším úkolem bude rozlišení mezi jasnými povely a běžnou, nezávaznou konverzací; k vyřešení tohoto problému byli přizváni i technici z Xeroxu. Ale i tak se zdá, že si agentura není příliš jistá výsledkem, protože počítač bude schopen řídit pouze “jednoduché a nikoho neohrožující činnosti”. Xerox uvádí, že poslední verze Clarissy se už podstatně zlepšila, neboť její chybovost už není 10procentní jako u předchozí verze, ale jen pětiprocentní. Nám se ovšem zdá, že 5% chybovost v kosmu je stále poněkud velká…
Sliby počítačových firem
Americká kosmická agentura tak přinesla do popředí pozornosti oblast, která po
několik let (zdánlivě nebo doopravdy?) spala. Rozpoznávání hlasových příkazů
nám totiž slibují přední počítačové firmy již řadu let, a pokud bych měl
projít jejich stará prohlášení, tak jsme už dávno měli žít ve věku, kdy
“okenní” ovládací prvky odkráčely do historie a počítače trpělivě
naslouchají našim pokynům, které bezchybně plní. Místo toho se na trhu objevují
stále nové verze programů jako Dragon Naturally Speaking, které nicméně nikdo
neužívá. (Nic proti tomuto programu – ve svém oboru je špička.)
Přitom jak Microsoft, tak IBM označovaly právě speech recognition coby pravou revoluci v informačních technologiích, která vyvolá zase další vlnu zájmu o počítače (přinutí nás vyhodit všechno, co jsme dříve pořídili, a nakoupit vše nové, neboť jen nové počítače a jen nové verze operačních systémů budou umět… atd. atd.). Nic z toho se nestalo: nadále ťukáme myší na ikony a jsme (či nejsme?) spokojení, protože nic lepšího nám nebylo předvedeno.
Vzdálené sny
Je problém jen v technologiích? Podívejme se například na to, jak Microsoft (ale
totéž platí o všech ostatních programech) pomáhá méně zdatným uživatelům v
pochopení jejich funkčnosti, v naučení se s nimi zběhle pracovat. Výsledek je,
bohužel, stále mizerný: nápovědy okenních programů jsou pořád hrůzostrašnými
díly, obsahujícími mnoho informací, avšak ještě jsem neviděl uživatele, který by
byl schopen najít v nich pomoc. Zatím není zdaleka možné zadávat programům a
operačním systémům ani písemné příkazy volnou řečí, jako například
“zkontroluj pravopis” nebo “vypni se laskavě, drahoušku”, a počítače je
neumí poslouchat. A tak můžeme budoucnost PC, která naslouchají ústním příkazům
svých uživatelů, považovat za ještě hodně vzdálenou.
Články převzaté z denního tisku, časopisů a webových
stránek nejsou redakčně nijak upravovány – proto mohou obsahovat chyby znalým
čtenářem snadno odhalitelné. Ne všechny články vyjadřují můj názor a
smýšlení …
Milan HALOUSEK, vydavatel