KOSMOS - NEWS č. 83
LEDEN 2007 / JANUARY 2007
LVÍ HŘÍVY VE VESMÍRU
V lednu 1990 letěla do vesmíru na palubě raketoplánu Columbia astronautka Marsha Ivinsová i se svými extrémně dlouhými vlasy. A na oběžné dráze tehdy vznikla překrásná fotografie její "lví hřívy". Jenomže oficiálním činitelům NASA se to moc nelíbilo a vydali nařízení, které je mezi astronauty známé jako "Astronaut Office Hair Memo". To pro příště podobné rozpouštění vlasů ve vesmíru zapovídalo.
Hlavním důvodem je bezpečnost, protože takovéto vlající vlasy by se mohly někde zachytit, dostat do mechanických součástek (ventilátory apod.) - a to by bylo minimálně nepříjemné. Jen doplňuji, že v praxi je toto nařízení obcházeno: snad žádná astronautka (astronauti většinou s hřívou po pás nelétají) si neodepře potěšení alespoň na chvíli rozpustit vlasy v beztíži a udělat fotku "na památku". NASA z toho nevyvozuje absolutně žádné důsledky. Varováním "Astronaut Office Hair Memo" bylo učiněno úřednímu šimlovi zadost: kdyby k nějakému problému došlo, pak vedení NASA má čisté ruce, protože astronauti porušili předpisy...
Zatím poslední astronautka s dlouhými vlasy ve vesmíru byla Sunita Williamsová (na titulní fotografii), která po příletu raketoplánem Discovery STS-116 v prosinci 2006 zahájila svůj půlroční pobyt na ISS. Williamsová si přitom vlasy ve vesmíru nechala ostříhat.
Astronautka měla na palubě raketoplánu inventární číslo 811 s tím, že v letovém plánu stálo: "Odstranit cop před předáním 811 na palubu ISS." Na stanici tak zůstala sama astronautka, zatímco na Zemi se raketoplánem pod inventárním číslem 811.1 vracela její bujná kštice. Williamsová přitom hodlá vlasy věnovat nadaci Locks of Love (www.locksoflove.org). Ta se zaměřuje na pomoc sociálně slabším dětem, které v důsledku onemocnění přijdou o vlasy a které si nemohou dovolit pořídit paruku. Dobrovolníci z celého světa pak věnují vlasy této nadaci, která s jejich pomocí následně pomáhá potřebným a nemocným dětem.
AKTUALITY ZE SVĚTA
KOSMONAUTIKY
Sté výročí narození Sergeje Pavloviče KOROLJOVA si připomeneme
12.ledna 2007
(narodil se 12.1.1907 v ukrajinském Žitomiru /30.12.1906 podle starého kalendáře/ -
zemřel 14.1.1966 v Moskvě)
V úterý 26.12.2007 zemřel ve věku 93 roků bývalý americký president Gerard R. FORD. Během svých dvou let ve funkci 38.presidenta USA (mimochodem byl jediným presidentem USA který do své funkce nebyl zvolen ve volbách, ale dosazen - vicepresidentem byl jmenován po rezignaci Spiro Agnewa, presidentem po rezignaci Richarda Nixona) zažil společný let Sojuz-Apollo (ASTP) i přistání prvních dvou Vikingů na Marsu.
VŠE DOBRÉ V ROCE 2007...
přeji kolegům, přátelům a čtenářům bulletinu KOSMOS-NEWS.
Děkuji všem, od nichž jsem dostal poštou, e-mailem, SMSkou nebo osobně milá přání do nového roku. Děkuji, přeji to samé, a dodávám - ať se daří nám i naší milované kosmonautice.
V roce 2006 bylo zajímavých kosmických a kosmonautických událostí hodně - tři expedice raketoplánů, dva starty pilotovaných Sojuzů, řada nepilotovaných družic, změny v kosmické politice USA i Ruska, ORION, první kosmická turistka, ... Těšme se, že letos bude událostí minimálně stejně tolik a věřme, že dopadnou všechny dobře.
Přiznám se, že teď vůbec nevím, zda-li přát sobě i ostatním spoustu tak poutavých, dynamických a dramatických zážitků jaké jsme zažívali koncem prosince při sledování přímých přenosů z pokusů o složení "stávkujícího" solárního panelu ISS. Bylo to dynamické a poutavé, ale i dramatické a nebezpečné - a asi si každý z nás uvědomil, že jsme svědky jednoho z kritických okamžiků kosmické stanice. Dobře to dopadlo.
Ať to dobře dopadá i nadále.
Vše dobré přeje Váš
Milan HALOUSEK
P.S.1: Děkuji všem, kteří již uhradili zasílání zpravodaje KOSMOS-NEWS na rok 2007 a prosím i ostatní o dodržení termínu 15.ledna k zaplacení předplatného.
P.S.2: Autogram dole na této stránce patří Dr. Sheikhu Muszapharovi - malajsijskému kandidátovi kosmického letu - a je ze sbírky kolegy Juliuse Cacky.
VÍTE, ŽE...
...emblém první posádky pro ISS, který je jediným oficiálním černobílým emblémem v historii kosmonautiky, neměl být vůbec černobílý? Návrh posádky byl totiž jiný: základní barva emblému měla být zlatá s tím, že obrys stanice plus jména posádky budou vyvedeny tmavě modrou barvou. Jak ale vysvětluje Sergej Krikaljov: "Někdo to v NASA změnil, takže výsledný emblém je nakonec kombinací černé a bílé barvy. Nikdy jsem se nedozvěděl, kdo to změnil a proč to udělal..." (Pro úplnost dodáváme, že emblém v původním posádkou navrhovaném provedení lze spatřit na některých oficiálních ruských fotografiích - třeba snímku posádky Sojuz TM-31.)
Finalisty pro let jihokorejského kosmonauta na jaře 2008 (Sojuz TM-12) jsou:
KO SAN - 30-letý muž, výzkumný pracovník v Samsung Advanced Institute of
Technology
YI SO-YEON, 28-letá žena, doktorandka na Korea Institute of Science and Technology
(podle Kosmo.cz)
Dr. Sheik Muszaphar - malajsijský kandidát kosmického letu
FRISBEE V BEZTÍŽI
První švédský astronaut Christer Fuglesang se během své vesmírné expedice možná stal světovým rekordmanem!
Devětačtyřicetiletý odborník na fyziku částic je doma šampiónem ve vysoce aerodynamické disciplíně - vrhu házecím talířem. Zkusil si zahrát i na palubě ISS - hodil frisbee, a než ho znovu chytil, uběhlo celých dvacet vteřin - o tři více, než činí dosavadní světový rekord. Otázkou však je, jestli Fuglesangovi tenhle výkon, dosažený v beztížném stavu, uzná i příslušná světová federace.
(Podle iHNed.cz)
DISCOVERY
STS-116
podle MEK - http://mek.kosmo.cz
Start: 10.12.2006, přistání: 22.12.2006, doba letu 12dní 22hodin 44minut
Posádka: Polansky, Mark Lewis [velitel], Oefelein,William Anthony [pilot], Fuglesang, Christer Arne [MS, Švédsko], Curbeam, Robert Lee [MS], Higginbotham[ová], Joan Elizabeth Miller [MS], Patrick, Nicholas James MacDonald [MS], Williams[ová], Sunita Lyn [MS] (na ISS) / Reiter, Thomas [PI, Německo] (z ISS)
Popis letu
Hlavním cílem tohoto letu ke stanici ISS byla doprava a montáž dalšího levobočního
dílu příčného příhradového nosníku (ITS-P5), přepojení elektrických a
chladicích okruhů stanice z panelů PVM-P6 na PVM-P4 a složení levobočního
solárního panelu na ITS-P6. Kromě toho byl v nákladovém prostoru raketoplánu
přetlakový modul SpaceHab-SM s 2600 kg vybavení pro stanici a plošina ICC s dalšími
3600 kg nákladu.
Během letu se uskutečnily tři plánované montážní výstupy do kosmu (EVA-1 až 3) a nově byl přidán jeden neplánovaný výstup (EVA-4) kvůli problémům při skládání panelu 4B na ITS-P6. Při plánovaných výstupech kosmonauti především propojili systémy ITS-P5 se zbytkem stanice a přepojili elektrické napájení stanice na novější solární panely. Dodatečný výstup EVA-4 zajistil plné složení levobočního solárního panelu na P6.
Raketoplán také dopravil na stanici novou členku Expedice 14 - S.L.Williams[ovou]. Na Zemi naopak vrátil T.Reitera, který na stanici pracoval od 06.07.2006.
Pracovní dráha raketoplánu měla sklon 51,6°.
Předstartovní operace
31.10.2006 - Přesun do VAB (připojení ET a SRB)
09.11.2006 - RollOut z VAB na LC-39B
14.-15.11.2006 - TCDT (Terminal Count Down Test)
05.12.2006 - Začátek odpočítávání (T-43 hodin) na start 08.12.2006
08.12.2006 - Kvůli příliš silné oblačnosti na KSC byl start v T-5min. odvolán a
odložen na 10.12.2006
Průběh letu
Noční start raketoplánu Discovery STS-116 byl prvním nočním startem po katastrofě
Columbie STS-107.
První pokus o start byl stanoven na pátek 08.12.2006 v 02:35:47 UT (03:35:47 SEČ). Odpočítávání doběhlo až do T-5min., ale pak musel být start odvolán kvůli příliš silné oblačnosti na KSC. Další pokus o start byl stanoven na neděli 10.12.2006 v 01:47:35 UT (02:47:35 SEČ). Předpověď počasí nebyla příznivá (silný vítr, přeháňky, velká oblačnost), ale nakonec se počasí umoudřilo a raketoplán úspěšně odstartoval ve stanovený čas.
Po dvou dnech sbližovacích manévrů, během nichž byla provedena první část kontroly stavu tepelné ochrany raketoplánu pomocí OBSS, se raketoplán setkal a spojil se stanicí ISS v pondělí 11.12.2006 ve 22:12 UT (23:12 SEČ).
Krátce po připojení ke stanici kosmonauti na žádost techniků v řídicím středisku prohlédli část levé náběžné hrany křídla (kamerou na staničním manipulátoru SSRMS), protože tam jeden otřesový senzor zaregistroval neočekávanou malou vibraci (v pondělí až na oběžné dráze). Záznam z kamery byl odeslán k rozboru na Zemi, ale žádné zjevné poškození nebylo nalezeno.
V úterý 12.12.2006 byl nosník P5 uchopen manipulátorem RMS a vyzdvižen z nákladového prostoru raketoplánu. Poté byl nosník předán staničnímu manipulátoru SSRMS. V této poloze (mezi nákladovým prostorem raketoplánu a koncem nosníku P4) zůstal P5 několik hodin.
Ještě 12.12.2006 večer vystoupili Curbeam a Fuglesang do kosmu a asistovali při instalaci nosníku P5 na konec nosníku P4. Nejprve byl P5 pomocí SSRMS přiblížen k cílovému místu a kosmonauti odmontovali jeho startovní přepravní pojistky. Potom zkontrolovali přesnost pozice P5, který byl následně manipulátorem posunut tak, aby zaklaply jistící západky (povedlo se to až na druhý pokus). Prvotní instalaci P5 dokončili kosmonauti pevným dotažením úchytných šroubů. Výstup pak pokračoval demontáží úchytného trnu z povrchu P5 a výměnou porouchané kamery CP3 na druhé straně hlavního nosníku stanice. Do přechodové komory modulu Quest se kosmonauti vrátili po 6 hodinách a 36 minutách výstupu.
Následující pracovní den, ve středu 13.12.2006 bylo na programu složení levobočního solárního panelu na nosníku ITS-P6. Operace začala podle plánu, ale brzy se panel začal skládat špatně, různě se boulil a krčil. Kosmonauti tedy skládání zastavili a po dohodě s řídicím střediskem se začali pokoušet složit panel tak, že ho vždy trochu rozložili, aby se zaseklé segmenty uvolnily, a pak pokračovali ve skládání. Nebyli však úspěšní. I když provedli několi desítek rozkládacích a skládacích kroků, nepodařilo se jim panel složit víc než na 17 dílů (z 31 při plném rozevření). Pro plné zprovoznění nových panelů na ITS-P3/4 naštěstí stačilo složit levoboční panel P6 na 19 dílů, takže řídící středisko nakonec rozhodlo nepokračovat v pokusech o skládání panelu a nechat ho složený jen částečně. To umožnilo v dalším průběhu letového dne zprovoznit rotační mechanismus SARJ na ITS-P3/4 a naplnit smyčku chladicího okruhu na P3/4 amoniakem.
Bylo rozhodnuto, že výstup EVA-2 proběhne podle původního plánu (a zahájí se tím přepojování okruhů stanice na ITS-P3/4). Dne 14.12.2006 k tomu také došlo a Curbeam a Fuglesang celkem bez problémů přepojili elektrické okruhy 2 a 3 směrem k ITS-P3/4. V průběhu přepojování byla značná část systémů stanice odpojena, a proto například v celé první polovině výstupu nebyly k dispozici žádné televizní záběry ze stanice, ale fungovalo jen hlasové spojení. Výstup přesto proběhl rychleji, než se předpokládalo, a kosmonauti ho ukončili přesně po 5 hodinách.
O způsobu řešení problému s neúplně složeným panelem na P6 bylo rozhodnuto v dalších dnech. Nejprve byla neúspěšně vyzkoušena možnost trochu zahýbat a "zatřást" panelem jeho vlastními motory. Do plánu letu pak byl přidán speciální výstup EVA-4 zaměřený výhradně na pokusy o úplné složení panelu na P6. Let STS-116 tím musel být prodloužen o jeden den.
Předběžná inspekce panelu na P6 byla doplněna i do plánu standardního výstupu EVA-3 (dne 16.12.2006), při kterém Curbeam a Williams[ová] nejprve přepojili elektrické okruhy 1 a 4 (a dokončili tak rekonfiguraci energetického systému stanice), přemístili protimeteorické panely pro modul Zvezda z nákladového prostoru raketoplánu na dočasnou pozici u PMA-3 (panely budou instalovány na Zvezdu při některém z budoucích výstupů), a také nainstalovali držadlo AGB (Adjustable Grapple Bar) na plošinu ESP k budoucímu použití. Pak jim zbyl čas i na pokusy o složení panelu na P6. Kosmonauti provedli inspekci panelu a pak ručním třesením za okraj panelu uvolnili několik zablokovaných dílů, takže panel bylo možno složit o 6 dalších dílů. Přesto ještě zůstalo nesložených 11 dílů a práce tak zbyla i na dodatečný výstup EVA-4. Výstup EVA-3 trval celkem 7 hodin 31 minut (v průběhu výstupu uletěl Williams[ové] digitální fotoaparát a dostal se na samostatnou dráhu kolem Země).
Nově přidaný výstup EVA-4 se uskutečnil v pondělí 18.12.2006 od 19:00 UT (20:00 SEČ) a kosmonauti Curbeam a Fuglesang při něm dokončili složení panelu 4B na ITS-P6. Skládání probíhalo pomalu a obtížně. Po každém malém zasunovacím kroku museli kosmonauti uvolňovat zablokované části panelu pomocí speciálního šťouchátka a špachtle, nebo pomocí třesení za okraj panelu.
Curbeam přitom stál na konci staničního manipulátoru SSRMS (a z této pozice používal šťouchátko a špachtli) zatímco Fuglesang se volně pohyboval kolem uchycení panelu a podle potřeby s panelem třásl. Asi největším problémem bylo několik uvolněných vláken jednoho vodicího lanka. Naštěstí se i takto poškozené lanko podařilo uvolnit a navinout do zatahovacího mechanismu. Z jedenácti zbývajících dílců panelu trvalo zatažení prvních tří dílců téměř tři hodiny. Pak už se ale segmenty panelu srovnaly a další část skládání proběhla rychleji. Základní složení panelu bylo dokončeno ve 23:55 UT (0:55 SEČ) a bylo doprovázeno potleskem v řídicím středisku v Houstonu. Kosmonauti ale ještě museli řešit problém s jedním vodicím lankem, které v malé smyčce zůstalo mimo schránku. Curbeam ho vyrovnal a uvolnil, takže se i toto lanko podařilo dostat do schránky. Teprve pak byly dotaženy a zajištěny všechny zámky na schránce. K tomu došlo v 0:34 UT (1:34 SEČ). Fuglesang mezitím prohlédl a vyfotografoval pravoboční panel (2B), už v rámci přípravy na jeho plánované složení při STS-117 v březnu 2007. Úspěšný výstup trval celkem 6 hodin a 38 minut.
K odpojení raketoplánu Discovery STS-116 od ISS došlo 19.12.2006 ve 22:10 UT (23:10 SEČ).
V dalších dnech byla na programu závěrečná kontrola stavu tepelné ochrany raketoplánu pomocí OBSS, a také bylo z nákladového prostoru raketoplánu vypuštěno několik malých družic.
Raketoplán úspěšně přistál při druhé možné příležitosti na KSC v pátek 22.12.2006 ve 22:32 UT (23:32 SEČ).
NOVÉ TVÁŘE V KOSMU
podle MEK
William Anthony OEFELEIN (USA)
v oddíle NASA od r. 1998
narozen 29.3.1965 (Fort Belvoir, Virginia, USA)
447.člověk ve vesmíru
Arne Christer FUGLESANG (Švédsko)
v oddíle ESA od r. 1992
narozen 18.3.1957 (Stockholm, Švédsko)
448.člověk ve vesmíru, Švédsko - 35.stát v kosmu
Joan Elizabeth Miller HIGGINBOTHAM /-ová/ (USA)
v týmu NASA od r. 1996
narozena 3.8.1964 (Chicago, Illinois, USA)
449.člověk ve vesmíru, 45.žena v kosmu
Nicholas James MacDonald PATRICK (USA)
v týmu NASA od r. 1998
narozen 22.3.1964 (Saltburn, Velká Británie)
450.člověk ve vesmíru
Sunita Lyn "Suni" WILLIAMS /-ová/ (USA)
v týmu NASA od r. 1998
narozena 19.9.1965 (Euclid, Ohio, USA)
451.člověk ve vesmíru, 46.žena v kosmu
BEAMER REKORDMANEM
Specialista mise Discovery STS-116 Robert CURBEAM, známý jako 'Beamer', se stal prvním člověkem který během jedné expedice raketoplánu vykonal čtyři výstupy do volného kosmu - a to ještě v průběhu pouhých sedmi dnů. Třikrát mu při práci asistoval švédský astronaut Christer Fuglesang, jednou, při třetí EVA, jeho krajanka Sunita Williamsová. Curbeam má na svém kontě již 7 vesmírných vycházek s celkovou dobou trvání 45 hodin a 34 minut - to ho řadí na páté místo historických tabulek v délce pobytu ve volném kosmu. Nejvíce času během vycházek do kosmického prostoru strávil Anatolij Solovjov - na stanici MIR vykonal v letech 1990-1998 celkem 17 výstupů s celkovým časem 78 hodin 40 minut
(podle ČTK a MEK)
PAUL C. FISHER
Teprve před několika dny byla zveřejněna informace, že již před několika týdny zemřel ve věku 93 let Paul C. FISHER, vynálezce a výrobce slavného kuličkového pera používaného astronauty od letu Apolla 7 do současnosti.
Fisher se dvakrát neúspěšně ucházel o funkci amerického presidenta (v roce 1960 skončil v primárkách v New Hampshire druhý za J.F. Kennedym).
Slávu a milionové bohatství mu však přinesl až vynález speciální tlakované náplně do kuličkového pera která umožňuje psaní i v nulové gravitaci kosmického prostoru.
EUROPOSLANEC
REMEK: MÁ SMYSL PODPOROVAT EVROPSKÝ VÝZKUM VESMÍRU?
Euroskop.cz, 18.12.2006
Poslanec EP a bývalý kosmonaut (označovaný za 1. evropského kosmonauta) Vladimír REMEK si v úvodu svého článku, který vydal magazín Evropského parlamentu, klade zásadní otázku:
Má smysl podporovat Evropský výzkum vesmíru a co znamená mít vlastní kosmickou politiku, když již od začátku jsou na tomto "vesmírném poli" dva výrazní hráči - Spojené státy a Rusko "motivovaní bezesporu nejen snahou o pokrok, ale i zájmy vojenskými". Podle Remka se Evropa i kvůli těmto faktorům nakonec rozhodla zkusit jít vlastní cestou a s menšími finančními možnostmi si nakonec vydobyla a dodnes udržuje zajímavé místo. Není pochyb o tom, že se vynaložené úsilí i prostředky (byť zprostředkovaně) bohatě vracejí.
Dvacet miliard dolarů, které Američany stála přítomnost na Měsíci, se jim prý vrátilo desetinásobně. Ani si už neuvědomujeme, že teflon na nádobí, spojení pomocí mobilních telefonů, satelitní televize či topografie, ale i předpověď počasí nebo suchý zip na našem oděvu jsou všechno samozřejmosti s původem ve výzkumu vesmíru, píše Remek ve svém článku.
Projekt Galileo
V poslední době se na pořad diskuzí začal stavět projekt Galileo. Remek uvádí, že
před tímto projektem tu byly už GMS a Glonass, ale oba na vojenském základě. Evropa
však přichází s novým a možná i kvalitnějším programem, na němž mají zájem
spolupracovat nakonec i USA a Rusko. Projekt se stává stále více mezinárodním,
zdůrazňuje Remek.
Europoslanec Remek dále píše: S rozvojem nejrůznějších lidských aktivit, s rozšiřováním samotné EU se ale ukazuje potřeba zefektivnit jak výzkum, tak řízení následných aktivit. Dát prostor pro nové členské země s nemalým potenciálem. Jsem si jist, že mezi ně patří i Česká republika. Našla si svoje místo už před mým kosmickým letem, který byl první vesmírnou misí člověka ze země mimo USA a tehdejší SSSR. A podíl na výzkumu vesmíru u nás pokračuje. Příklady? Třeba satelit Mimosa, Hard X-Ray Spectometer, podíl na Cluster II. Proto se mi jeví jako logické úsilí České republiky o umístění řídícího centra projektu Galileo do Prahy. Výzkum vesmíru i jeho aplikace v praxi, to je podle mne právě šance pro menší členské země EU prokázat kvality. A pro ty velké naopak dokázat, že to myslí s rovnoprávností v unii vážně.
Remek na závěr vyzdvihuje strategický význam kosmického prostoru pro Evropu, díky němuž může také udržet možnost realizovat politiku unie a jednotlivých členských zemí. "Evropská kosmická organizace vznikala i pod dojmem rozhodnutí OSN, že je kosmický prostor volně přístupný pro výzkum a využití všemi státy na základě rovnosti. Nedávné zveřejnění záměru USA osobovat si právo posoudit, kdo by do vesmíru měl mít přístup takové myšlence příliš neodpovídá a Evropa by podobnou cestou jít neměla."
Centrum studentských aktivit České kosmické kanceláře
a
Astronautická sekce České astronomické společnosti
vyhlašují u příležitosti 50. výročí startu první umělé družice Země projekt podpory a propagace kosmonautiky v České republice
PADESÁT PROGRAMŮ PRO PADESÁT LET KOSMONAUTIKY
Čtvrtého října 1957 vypustil Sovětský svaz na oběžnou dráhu Země první těleso vytvořené lidskou rukou - družici Sputnik. Tato pípající koule se stala symbolem naplnění lidské touhy dobýt vesmír.
V roce 2007 si připomeneme 50.výročí této události. Do celosvětových oslav začátku kosmické éry lidstva se zapojuje i Česká republika. Projekt "Padesát programů pro padesát let kosmonautiky" si klade za cíl mapovat jednotlivé akce na podporu a propagaci kosmonautiky uskutečněné v České republice v roce 2007 a dát tím organizátorům možnost na své programy upozornit nejširší veřejnost i média.
http://www.czechspace.cz/vzdelavani/padesat-projektu
Na webových stránkách najdete podrobnější informace i přehled všech akcí do projektu zařazených.
Informace: Milan Halousek, Česká kosmická kancelář, e-mail: halousek@czechspace.cz, tel.: 602153564
Česká kosmická kancelář (http://www.czechspace.cz)
Astronautická sekce České astronomické společnosti (http://kosmonautika.astro.cz)
Možná vás zaujal článek v Kosmos News číslo 80 (říjen 2006), který údajně pronesl trojnásobný americký astronaut Richarda Mullane (Discovery STS-41D/1984, Atlantis STS-27/1988 a Atlantis STS-36/1990). Tedy: pokud právě vás tento citát nezaujal, tak mě ano. A to natolik, že jsem se rozhodl požádat autora, zdali by mi jej nenapsal na fotografii - i s osobním věnováním.
Nechal jsem udělat fotografii formátu A4 (60 Kč), do dopisu vložil jednu ze svých knih (100 Kč), přiložil nadepsanou a ofrankovanou zpáteční obálku (180 Kč) a vše poslal ekonomicky do USA (120 Kč).
Za několik týdnů mi přišla odpověď - astronaut Mullane sice fotografii podepsal a krátké věnováním napsal, ale nebyl to onen překrásný citát. Nicméně na můj dopis připojil několik řádků: "I never said this and it is not my philosophy of life" ("Nikdy jsem to neřekl a není to moje životní filozofie"). Plus vlastnoruční podpis.
Takže pozor: Mullane tato slova nikdy neřekl, nenapsal a pravděpodobně s nimi ani nesouhlasí. Od zaslání vyúčtování ("psychickou újmu" v to nepočítaje) uchránilo autora dezinformace pouze to, že je doba vánoční...
Tomáš Přibyl
PS: Kdybyste chtěli Mullanemu napsat:
Richard "Mike" Mullane, ... adresa pouze v "papírovém" vydání
zpravodaje KOSMOS-NEWS
(Pozor, chcete-li odpověď, je zapotřebí přiložit nadepsanou a dostatečně ofrankovanou obálku. Pokud chcete podpis, je potřeba přiložit i věc, kterou chcete podepsat.)
Když CCCP v říjnu 1957 vypustil prvního sputníka, nastala celosvětová euforie ohledně budoucího "dobývání vesmíru".
V té době se již konaly celostátní meteorické expedice na Hlavačkách v Beskydech, na nichž se za špatného počasí konaly hudební produkce souboru Kn~ubol [Kn~uc~i'ci' Bolid], v němž mj. působil jako harmonikář Luboš Kohoutek. Zatímco nápěvy jsme přebírali z rozhlasové hudební produkce, texty byly parodiemi.
Tyto parodie se zachovaly a najdete je v rubrice "Textové ptákoviny" na mé vlastní webové stránce. Takže jsem zalovil v paměti a skutečně; ptákovina s kupováním pozemků na Měsíci je ještě staršího data než 1980, jak dokládá text mé parodie na píseň Jana Wericha: Nerýmovaná, viz níže.
Text vznikl na přelomu let 1957-58, když CCCP vypustil počátkem listopadu 1957 ve Sputniku 2 fenku Lajku, která ovšem neměla šanci se vrátit na Zem... [spartak byl tehdejší nejnovější model auta z mladoboleslavské Škodovky - prodával se přídělovým systémem vybraným jedincům jako odměna za osobni angažovanost při budováni socialismu]:
BABY - MOON FOX
nápěv a text J. Werich: Nerýmovaná
(Dřív než hřeb do dřeva vlez...)
1. Dřív při svitu Měsíce skladatelé, básníci,
opěvali dvojice tiše láskou nyjící.
Opěvali, ty dvojice.
2. Teď je doba jinačí, básník marně naříká,
lidem Měsíc nestačí, vystřelili Sputnika.
Vystřelili, a on lítá.
3. Dole masy šílejí, pojišťují baráky,
čekaj? zkázu Pompejí, rozbíjejí spartaky.
Rozbíjejí, a mají recht.
4. Tence pípá družice a kol Země uhání,
rozhlasové stanice poslouchají pípání.
Poslouchají, a pípají.
5. Vzhůru hledí hvězdáři, balamutí prostý lid,
počty se jim nedaří, pro družice nemaj' cit.
Nebo tomu nerozumí.
6. Satelit se uculí, když vidí tlačenici
davů, které kupují parcely na Měsíci.
Na Měsíci, chtějí vilu.
7. Tam nahoře lítá pes, kynology jímá děs,
však ten pes co v sputnik vlez, nevydal už ani hles.
Nevydal už ani psí štěk.
8. Od Sputnika se čeká, že vyslal informace,
podle zprávy ČTK platí tam gravitace.
Co víc znají, to se tají.
(Na sééveru je Polárka).
Poznámka redakce KN: Text dr.Jiřího Grygara je reakcí na nedávné novinové
články a polemiku o "prodeji" měsíčních pozemků firmou "LunarniAmbasada.cz".
Osobní stránky J.G.: http://www.astro.cz/~grygar
Nové webové stránky publicisty Karla Pacnera - www.karelpacner.cz
TIM FURNISS: HISTORIE
KOSMICKÝCH LODÍ
Kniha zaznamenává historii kosmických lodí od nejstarších raket po raketoplány a vesmírné stanice současnosti. Nic nevyvolává takovou představivost jako pohled na raketoplán při startu, nebo fotografie astronautů a lunárních modulů, které prozkoumávají měsíční povrch. Dějiny kosmických lodí čtenáři umožní poznat tyto úžasné stroje a odhalit techniku, která se za nimi skrývá. Ilustrováno více než 60 barevnými kresbami a pohledy v řezu a více než 140 barevnými a černobílými fotografiemi.
Nakladatel: Naše vojsko
ISBN: 80-206-0849-4, EAN: 9788020608499
Originál: The History of Space Vehicles, překlad: Ing.Václav Bartoš
Formát: 256 stran, 30,5x23cm, česky, vázaná vazba, 1600gr.
Rok vydání: 2006 (1. vydání)
Cena: 799,-Kč
Tim Furniss je odborným korespondentem předního britského týdeníku pro letectví a kosmonautiku Flight International, který pokrývá svým zpravodajstvím kosmické lety od dob Sputniku 1. Přispívá svými články též do magazínů, jako je Space Business International, a Spaceflight, často působí v televizních a rozhlasových zprávách a dokumentárních pořadech. Tim je autorem asi třiceti knih o vesmíru a také vede Genesis Space Photo Library, knihovnu fotografií, která je bohatým zdrojem obrazové dokumentace pokrývající všechny náměty a aspekty vesmírných letů. Navštívil mnohokrát Kennedyho kosmické středisko, včetně pracovních pobytů při misích v rámci projektů Apollo a raketoplánu Shuttle. V roce 1988 byl jedním z prvních britských novinářů, kteří zajišťovali zpravodajství o vypuštění kosmonautů na kosmodromu Bajkonur v Kazachstánu. Byl také jedním z prvních novinářů, kterému bylo umožněno navštívit v roce 1984 Hvězdné městečko. V roce 1994 se účastnil práce posádky raketoplánu Space Shuttle STS 62 v průběhu její přípravy a tréninku, včetně simulací vypuštění a přistání. Tim je ženatý, má dvě děti a bydlí v North Devon v Anglii.
ZATKLI RUMUNA, KTORÝ SA
DOSTAL DO SYSTÉMU NASA
HNonline.sk, 4.12.2006
Rumuna Victora Faura z mesta Arad obvinili z nabúrania sa do vnútornej počítačovej siete americkej Národnej agentúry pre letectvo a vesmír (NASA). Ako uviedla bukureštská polícia, 26-ročný Faur je obvinený zo spôsobenia škôd, ktoré sa vyšplhali v prepočte na 35 miliónov korún. Americké úrady upozornili rumunskú políciu už v júli na fakt, že bezpečnosť serverov NASA bola narušená neznámou osobou z Rumunska. Spoločným vyšetrovaním rumunskej polície a FBI sa podarilo dolapiť Faura, ktorý sa už v minulosti podpísal pod napadnutie interných počítačových sietí niekoľkých amerických univerzít a vládnych úradov. Faur v rozhovore pre televíziu uviedol, že chcel iba dokázať, že množstvo počítačov sa ešte vždy dá bez väčších problémov napadnúť. Ako verejnosť uistil, nijakým spôsobom sa na získaných informáciách nesnažil zarobiť. "Nič som nemenil, nevymazával a ani neničil," vyhlásil. Odhalenie prišlo dva týždne potom, čo Bukurešť navštívil šéf FBI Robert S. Mueller, aby tu hovoril o boji proti elektronickému zločinu.
VESMÍRNÉ ZAHRADNICTVÍ
www.rozhlas.cz, 20.10.2006
Zahrady na Měsíci nebo na Marsu už dávno nejsou výhradní doménou autorů science fiction. Botanici z Texas A&M University zkoušejí, jak se bude rostlinám dařit na cizích planetách a na palubách kosmických lodí.
V laboratořích zemědělské pokusné stanice při Texas A&M University se snaží tým vedený Fredem Daviesem napodobit podmínky, jakým budou rostliny vystaveny při pěstování na Měsíci, na Marsu nebo na palubě raket letících ke vzdáleným vesmírným světům. Výzkum probíhá v rámci projektu "Salátová mísa", který financuje americký Národní úřad pro letectví a kosmonautiku (NASA). Jak naznačuje název projektu, slouží jako modelová rostlina především salát. Provádějí se však pokusy i se pšenicí a dalšími zemědělskými plodinami.
NASA si je dobře vědoma toho, že lidé musí mít během letu do vesmíru dostatek kvalitní potravy. Zatím si posádky raketoplánů i vesmírných stanic vozí všechno jídlo s sebou. Kosmický jídelníček posádek amerických raketoplánů dnes čítá asi 200 položek. Většina potravy je balena v tubách, z kterých si astronauti jídlo vytlačují přímo do úst. Některé potraviny jsou baleny v porcích velikosti jednoho sousta tak, aby je nebylo nutné ukusovat nebo porcovat. Drobečky nebo kapky potravy jsou ve stavu beztíže nebezpečné nejen pro nejrůznější přístroje a aparatury, ale při vdechnutí i pro samotné kosmonauty. S prodlužujícími se cestami vesmírem vyvstává před lidstvem potřeba zvládnout "kosmické zemědělství" a zajistit posádkám raket potraviny z vlastních zdrojů.
Podle Daviese má pěstování rostlin v kosmu obrovský význam nejen z hlediska výživy. Důležitý je i psychologický efekt. Listy hlávkového salátu nejsou pouze zdrojem vitamínu A a dalších důležitých látek. Kosmonauti si na nich budou pochutnávat i proto, že jim nabídnou vítané zpestření jídelníčku založeného na tradiční balené stravě. Zanedbat nelze ani schopnost rostlin odebírat z ovzduší oxid uhličitý a vylučovat do něj kyslík.
Rostliny se za miliony let dokonale přizpůsobily pozemským podmínkám a jejich pěstování mimo Zemi představuje tvrdý oříšek. Na Měsíci není atmosféra a vládne tam ve srovnání se Zemí jen šestinová gravitace. Slunce tu vychází zhruba na měsíc a zapadá na dva týdny. Rostlinám se tu nenabízí žádný zdroj uhlíku. Mars je na tom s ohledem na uhlík celkem dobře. Jeho atmosféra se skládá z 95 % z oxidu uhličitého. Tlak je tu však ve srovnání s pozemskou atmosférou jen setinový. Dny jsou na "rudé planetě" zhruba stejně dlouhé jako na Zemi, ale světla je vzhledem k větší vzdálenosti Marsu od Slunce mnohem méně.
Daviesův tým zkouší pěstovat rostliny ve zvláštních komorách, kde jsou navozeny "mimozemské" podmínky. Už první výsledky naznačily, že se dočkáme četných překvapení. Nízký atmosférický tlak rostlinám celkem nečekaně svědčí. V nízkotlaké atmosféře produkují salát i pšenice méně etylénu a v noci spotřebovávají méně cukrů na dýchání. Hlávky salátu pěstované za nízkého tlaku jsou proto větší než hlávky pěstované pod normální zemskou atmosférou. Stejně je tomu i s rostlinami pšenice.
Český rozhlas Leonardo
Články převzaté z denního tisku, časopisů a webových
stránek nejsou redakčně nijak upravovány – proto mohou obsahovat chyby znalým
čtenářem snadno odhalitelné. Ne všechny články vyjadřují můj názor a
smýšlení …
Milan HALOUSEK, vydavatel
